1.kapitola
ZOEY
Na noční obloze nad Tulsou zářil kouzelný půlměsíc. Jeho ledový lesk, který zakryl celé město a benediktinské opatství, kde jsme vyřídili padlého nesmrtelného a zlou velekněžku, se třpytil tak, že všechno kolem mě se zdálo, jako by se toho dotkla naše bohyně. Podívala jsem se na měsícem osvětlený místo, které bylo před ůkrytem Marie, místo, kde to není tak dávno kdy se Duch, Krev, Země, Lidskost a Noc ztělesnily a spojily se, aby zvítězily nas nenávistí a tmou. Vyřezávaný obraz Panny Marie , oblkopen kamennou růží a zasazen do římsy vysoko v jeskyni se zdál být osvětlen stříbrným světlem. Začala jsem u sochy. Mariin výraz byl klidný, její tvář kamenná tvář se leskla, jako by plakala radostí. Podívala jsem se k nebi. Děkuji ti. Poslala jsem tichou modlitbu krásnému měsíčnímu srpku, který symbolizoval ou bohyni, Nyx.
ODEŠLI. KALONA A NEFERET JSOU PRYČ.
"Děkuji," zašeptala jsem k Měsíci.
NASLOUCHEJ VNITŘNÍMU HLASU ...
Slova proudila skrze mě, jemné a sladké jako lístečky dotýkající se letního vánku, očišťující mé svědomí tak lehce, že moje mysl to sotva zaregistrovala, ale Nyktin šeptavý příkaz se vtiskl do mé duše.
Nevyhla jsem se tomu, že kole mě bylo dost lidí. ( dobře no, jeptišky, mláďata a pár upírů). Slyšela jsem směs křiku, mluvení, pláče a dokonce i smíchu, ketré naplňovaly noc, ale vše jsem vnímala zdálky. V té chvíli, jediná věc, která pro mě byla skutečná, byl měsíc nademnou a jizva, která se mi táhla z jednoho ramene, přes mou hruď k druhýmu rameni. Chvěla jsem se v reakci na mou tichou motlitbu, ale nebylo to chvění z bolesti. Ne tak docela. Bylo to známé teplo, brnění, které mě ujišťovalo, že stále jsem v Niktině přízni. Věděla jsem, že když se podívám pod tričko na krk, najdu tam nové tetování, zdobící dlouhou škaredě vypadající jizvu s exotickými filgránskými safírovými symboly, které říkají, že kráčím cestou naší bohyně.
"Eriku a Heathi, najděte Stevie Rae, Johnnyho B a Dallase, pak znovu zkontrolujte okolí opatství, abychom si byli jistí, že Krakouni uprchli s Kalonou a Neferet!" Křičel Darius příkazy, čímž mě vytrhl z mé srdečné, zmatené modlitby , najednou jsem si připadala jako by někdo hodně zesílil iPod a mé smysly zaplavil zmatek.
"Ale Heath je člověk. Krakouni ho mohou v mžiku zabít." Vyletělo mi z pusy, aniž bych chtěla, dokazujíc mimo veškerou pochybnoust, že sentimentalita nebyla moje jediná blbá schopnost. Jak se dalo očekávat, Heath naježený jako kočka.
"Zo, nejsem sakra žádná holčička!" Ërik je velmi vysoký a dospělý upír, ale nejradši bych ho nakopla, když si odfrkl a pak řekl: "Ne, zatraceně ty jsi člověk. Počkej, stává se z tebe holčička!"
"Tak jsme porazily nepřítele a Erik s Heathem se uvnitř pět minut pošťuchujou navzájem. Jak naprosto předvídatelné," řekla Afrodita s typyckým sarkastickým úšklebkem a jak došla k Dariovi, tak se její výraz zcela změnil, obrátila svou pozornost k synu Erebovu válečníkovi. "Ahoj krasavče. Jsi v pořádku?"
"O mě se nemusíš bát," řekl Darius. Jejich oči se setkaly a chemie mezi nimi překypovala, ale místo toho, aby šel k ní jako obvykle a hrubě ji políbil, zůstal stát a zameřil se na Starka.
Afroditin pohled se přesunul od Daria ke Starkovi. "Dobře,ehm. Tvůj hrudník je totálně polámanej a zohavenej."
James Stark stál mezi Dariem a Erikem. Dobře, stál nebylo přesně to, co dělal. Stark se motal a vypadal úplně malátný.
Erik ignoroval Afroditu a promluvil. " Darie, asi bys měl Starka dostat dovnitř. Pomůžu Stevie Rae s prohlídkou okolí a budu dohlížet na to, že vše probíhá hladce." Jeho slova zněla celkem v pohodě, ale jeho tón jakoby říkal JSEM VELKEJ CHLAP VE SLUŽBĚ, a když pak pokračoval s povýšeným " Dokonce nechám Heatha pomáhat," opravdu zněl jako nafoukaný spratek.
"Dovolíš mi pomáhat?" vybuchl Heath. "Tvoje matka by ti měla pomoct."
"Hele, který z nich je tvůj přítel?" Satrk se mě zeptal. I v hrozném stavu byl krásný. Můj pohled se střetl s jeho. Jeho hlas byl drsný a zněl děsivě slabě, ale jeho oči jiskřili humorem.
" Já jsem!" řekli Erik s Hethem dohromady.
"Ach, stojí zahovno, Zoey, oba jsou idioti !" řekla Afrodita. Satrk se začal smát, pak začal kašlat , a nakonec se vše změnilo na bolestivé lapání po dechu. Jeho oči se protočili, a on se zhroutil. Darius, Syn Erebův bojovník se pohyboval rychle, takže stihl chytit Starka dřív, než dopadl na zem. "Musím ho dostat dovnitř," křikl Darius.
Připadala jsem si, jako by mi každou chvíli měla vybuchnout hlava. Stark, zhroucený v Dariově náručí, vypadal, jako by byl mrtvý. "Já - já ani nevím, kde je ošetřovna," vykoktala jsem ze sebe.
"Žádný problém. Najdu nějakýho tučňáka, aby nám ukázal cestu," řekla Afrodita.
"Hej, ty, jeptiška!" křikla jedna z nedalekých čenobíle oděných sester, které vybíhaly z opatsví do noci, aby se podívaly na následky chaosu.
Darius spěchal v závěsu s Adroditou za jeptiškou. Válečník se na mě přes rameno ohlédl. "Copak ty nejdeš s námi Zoey?"
"Jakmile budu moct." Než se vypořádám s Erikem a Heathem.
"No tak, jdi s Dariem a Afroditou, Zoey. Postarám se o Blbého a Blbějšího a buď si jistá, že žádné strašielné monstrum tady nezůstane."
"Stevie Rae, jsi nejlepší kamarádka ze všech nejlepších kamarádek." Otočila jsem se a objala ji rychle, láskyplně, konejšivě, jako by byla normální. Vlastně, se zdála tak normální, že jsem ucítila divné bodání svědomí, když odstoupila a usmála se na mě a já si všimla, jako by poprvé, jejího šarlatového tetování, které se táhne od vyplněného srpku měsíce ve středu čela, dolů po obou stranách její tváře.Prošla mnou jasná vlna neklidu.
Nepochopila mé váhání, pak řekla: "Neboj se o ty dva ňoumy. Já je kdyžtak odtrhnu od sebe." Když jsem tam jen stála a dívala se na ni, její zářivý úsměv začínal opadat. "Hele, víš, že tvoje babička je vpořádku, že jo? Kramisha ji odvedla zpátky dovnitř hned po Kalonově vyhnání a Sestra Marie Anděla mi jen řekla, že ji jde dovnitř zkontrolovat."
"Jo, pamatuju si jak jí Kramisha pomáhala do vozíku. Já jen..." Můj hlas se vytratil. Já jen co? Jak bych mohla vyjádřit slovy, že mám divný pocit, že něco není s mojí nejlepší kamarádkou a skupinou mláďat, se kterou se spojila, v pořádku. Je to ještě moje nejlepší kamarádka?
"Děláš si starosti o spoutsu věcí," řekla tiše Stevie Rae.
¨Bylo to pochopení, ten záblesk v jejích očích? Nebo to bylo něco jiného, něco temnějšího?¨
"Jdi Zoey, a já se postarám o všechno tady. Jdi se ujistit, že je Stark v pořádku." Objala mě znovu, a pak mě trochu postrčila ve směru opatsví.
"Dobře. Díky," řekla jsem nepřesvědčivě, vydala jsem se k opatství a úplně ignorovala oba kluky, kteří stáli a zíraly na mě.
Stevie Rae za mnou ještě zavolala: "Hele, připomeň Dariovi, aby dával pozor na čas. Je to asi jen hodina do svítání, a víš, že já a červená mláďata nesmíme být na slunci."
"Jo, vyřídím. Budu si to pamatovat," řekla jsem.
Jenže problém byl v tom, že pro mě bylo čím dál težší zapomenout, že Stevie Rae není to, co bývala.