11.kapitola
"Myslel sem, že víš, že sem tady. Nesnažil jsem se schovávat." Erik se hrbil jen pár metrů ode mě, hned vedle dveří, které byly vyzdobené mosazným číslem 13. Vstal a s jeho pověstným úsměvem filmové hvězdy přišel ke mně. "Sakra, Zoey, čekal jsem tu na tebe věky." Sklonil se a než sem stačila cokoliv říct, políbil mě na ústa.
Opřela sem se do jeho hrudi a snažila se ho odstrčit, ale on mě stále tlačil k sobě. "Eriku, zrovna teď nemám na líbání náladu."
Zvedl jedno z jeho tmavých obočí. "Opravdu? Řekla si tohle Heathovi taky?"
"Nechci to zrovna teď."
"Tak kdy to budeš chtít? Příště, až se zase budu muset dívat, jak piješ ze svého lidského přítele?"
"Víš co? Máš pravdu. Pojďme si o tom teď promluvit." Cítila jsem, jak sem stále víc a víc naštvaná, a to nejen tím, že jsem byla unavená a vystresovaná.
Erik byl naprosto necitlivý tím, že byl na mě naštvaný. Měla jsem dost Erikova sobectví. Zase. "Heath a já jsme otisknutí. Buď se s tím smiř, nebo ne. Ale tohle je jediný rozhovor, kdy se o tom hodlám bavit."
Sledovala jsem, jak je totálně naštvanej, až se jeho výraz najednou překvapivě změnil a on úplně změnil náladu. Dlouze si vzdychnul a svěsil ramena. Když skončil, začal se smát. "Mluvíš, jako velekněžka."
"Fajn, ale necítím se jako ona."
"Hej, omlouvám se." Natáhl ruku a projel jí mými tmavými vlasy. "Nyx ti dala nové tetování, viď."
"Jo." Téměř automaticky jsem si sáhla na košili v místě, kde byla jizva a opřela se o zeď tak, že sem byla z jeho dosahu. "Stalo se to, když Kalona odešel."
"Nevadilo by ti, kdybych se podíval?" Jeho hlas byl hluboký a svůdný. Tón perfektního přítele. Ale dřív, než se mohl přiblížit a podívat se pod mou košili, jsem zvedla ruku na znamení : Stop.
"Teď ne. Chci se jen vyspat, Eriku."
Ustal v pomalém pohybu ke mně a jeho oči se zúžily. "Tak jak je Starkovi?"
"Bolí ho to. Je to zlé. Ale Darius říká, že bude v pořádku." Pořád jsem si hlídala tón mého hlasu. Jeho postoj byl dost defenzivní.
"A právě si přišla z jeho pokoje, viď."
"Ano."
Frustrovaně si prohrábl rukou husté tmavé vlasy. "Je toho příliš mnoho."
"Huh?"
Vyhodil rukama do strany a vypadalo to, jako dobře nacvičené dramatické gesto. "Všichni ti ostatní kluci! Musím se smířit s Heathem, protože je tvůj choť. A právě, když si snažím zvyknout, že jsem ten druhej, ukáže se Stark." To jméno vyslovil Erik s úšklebkem.
"Eriku, já-"
Začal mluvit přeze mě, jako bych ani nic neřekla. "Jo, přísahal, že bude tvůj válečník. Vím, co to znamená! Vždycky bude s tebou."
"Eriku -" Opět jsem se snažila dostat ke slovu, ale on mě nepřestával překřikovat.
"Takže se budu muset smířit i s ním. A jako by to už takhle nebylo dost zlý, je zřejmé, že se něco děje i mezi tebou a Kalonou! No tak! Každej viděl, jak se na tebe ten chlap díval." Zasmál se.
"Nepřipomíná ti taky trochu Blakea?"
"Dost!" Mluvila sem skoro jemně, ale hněv a podráždění, které ve mě vyvolali jeho sarkastické zmínky o Kalonovi, a duch, kterého jsem tak nedávno vykouzlila, naplnil má slova silou, před kterou Erik ustoupil o krok vzad. "Nemusíš se smiřovat s jinými muži, protože od tohoto okamžiku ty a já už nejsme spolu."
"Hele, já jsem nechtěl-"
"Ne! Teď mě nech mluvit. Skončili jsme, Eriku. Jsi příliš majetnický, a i kdybych nebyla vyčerpaná a vystresovaná- dvě věci, které s tebou nemají co dělat- i tak bych rozhodně tyhle tvoje kecy netolerovala."
"Po tom všem, čím jsme spolu prošli, si myslíš, že se se mnou můžeš takhle rozejít?"
"Ne," cítila sem, jak duch víří kolem mě, zatímco si má další slova prorážela cestu ven. Jak jsem šla vpřed, on přede mnou couval. "Nemyslím si nic. Já vím, že to takhle bude. Skončili jsme. Teď musíme jít dál. Je to lepší ukončit teď, než toho za padesát let litovat."Úmyslně jsem ho tlačila silou ducha, který mnou protékal. Chtěla jsem, aby klopýtnul.
Jeho tvář byla úplně bílá. "Co se to s tebou sakra stalo? Bývala si tak sladká. Teď jsi blázen! A mě už nebaví, že mě podvádíš s každým, kdo má péro. Měla bys být s Heathem, Starkem a Kalonou.. Jsou to, co si zasloužíš!" Vztekle prošel kolem mě a zabouchl dveře ke schodišti. Stejně vztekle jsem napochodovala do pokoje s číslem 13 a rozrazila dveře. Aphrodita skoro spadla na obličej.
"Oops," řekla a uhlazovala si prsty její perfektní vlasy. "Asi sem byla, uh-"
"Asi sis zrovna vyslechla mojí velkou rozchodovou scénu s Erikem?" Dokončila jsem za ni.
"Jo, to bylo to, co jsem dělala. A můžu říct, že tě neobviňuju. Diskuze o ashatt. Navíc, není pravda, že ho podvádíš s každým, kdo má péro. Ty a Darius jste jen přátelé. Plus je tady Damien a Jack...no, ne že by se dali opravdu počítat, když jim se líbí ptáci taky. Stále to ale dost přehnal."
"Opravdu se cítím líp." Svalila jsem se na svou postel, která byla celá pomačkaná a zřejmě už Afroditou vyzkoušená.
"Promiň. Nejsem moc dobrá ve ´vybírání si té lepší půlky´ věcí."
"Takže, tys to slyšela celý, viď?"
"Jo."
"Dokonce i tu část s Kalonou?"
"Jo, a znovu říkám, že je to asshat."
"Aphrodito, co je to sakra asshat?"
Obrátila oči v sloup. "Erik je asshat, je to hlupák. Mimochodem, jak jsem se snažila říct, než si mě přerušila, vážně od něj bylo hnusný, že vytáhnul Kalonu. Navíc, už takhle měl dost důkazů s Heathem a se Starkem. Bylo úplně zbytečné vytahovat i okřídleného chlapa."
"Nemiluju ho."
"Samozřejmě, že ne. Vyrostla si s Erikem. Teď navrhuju, aby ses trochu prospala. Bohyně ví, že to nechci říct, ale vypadáš příšerně."
"Díky, Aphrodito. Vážně mi teď strašně pomáhá slyšet, že vypadám tak hrozně, jak se cítím." řekla jsem sarkasticky. Zcela jsem se vyhnula tomu, že když jsem řekla, že ho nemiluju, nemyslela jsem Erika, ale Kalonu.
"Hej, kdykoliv. Jsem tady pro tebe."
Už sem chtěla znova něco sarkasticky odseknout, když jsem si všimla, co má Afrodita na sobě. Vyprskla jsem smíchy. Aphrodita, královna módy na sobě měla bílou bavlněnou noční košili, ze které jí koukaly jenom kotníky. "Ehm, co je to za kostýmek, co máš na sobě?"
"Nezačínej si se mnou. Tohle je představa těch tučňáků o nočním úboru. Nemohla jsem to pochopit. Myslím, že ty hloupé sliby o neposkvrněnosti sou naprosto zbytečné, jestli chodí spát v tomhle. Ta věc je téměř stvořená pro to, aby ten kdo jí nosí, vypadal neatraktivně."
"Téměř?" Zasmála sem se.
"Ano chytrej zadku, téměř. A před tím, než se tady uřechtáš, koukni se k sobě. To co je úhledně složené na konci tvé postele není extra peřina. Je to tvoje vlastní tučňákova představa o nočním úboru."
"No, aspoň to vypadá pohodlně."
"Komfort je pro slabochy a neatraktivní lidi."
Když se Aphrodita zahrabala zpátky do postele, došla sem k malému umyvadlu v rohu místnosti, umyla si obličej a použila jeden z nových ještě zabalených kartáčků pro hosty. Čistila sem si zuby a tak nonšalantně jak sem jenom mohla jsem řekla: "Hele, můžu se tě na něco zeptat?"
"Ptej se," řekla do polštáře.
"Je to vážná otázka."
"Tak co?"
"Tak musíš vážně odpovědět."
"Jo, fajn, cokoliv. Ptej se." řekla uštěpačně.
"Řekla si, že už si věděla předtím, že je Erik příliš sobecký."
"To opravdu není otázka."
Zvedla sem na ni v zrcadle obočí a povzdechla si.
"Dobře, fajn. Erik byl v pátý etapě opruzování."
"Huh?"
Povzdechla si. "Opruzování. Fáze pět. Naprosto ne kurva v pohodě."
"Aphrodito, jakým jazykem mluvíš?"
"Jsem američanka v pubertě. Způsobem horní vrstvy. Taky bys tak mohla mluvit s trochou představivosti a s několika sprostými slovy."
"Bohyně, pomoz mi." zamumlala sem na svůj odraz, než sem pokračovala. "Dobře, tak. Erik byl příliš sobecký, i když byl s tebou?"
"To je to, co sem právě řekla."
"A z toho si šílela?"
"Jo, v podstatě kuli tomu jsme se rozešli."
Nanesla sem na můj kartáček na zuby pastu Crest. "Tak to je šílený. Ty a Erik jste se rozešli, ale byly jste stále, ehm, zadobře..." chvilku sem si kousala ret a pak to zkusila znova. "Viděla sem tě s ním a byly ste spolu, um-"
"Ach, doprdele! Můžeš to říct na rovinu. Viděla si mě jak sem po něm šla."
"Uhm, jo." řekla sem rozpačitě.
"To není otázka."
"Fajn! Tady je otázka:Rozešla ses s ním, protože to byl majetnickej blbec, ale ty ses furt snažila bejt s ním a dělat to. Nechápu proč," vyhrkla sem a strčila si kartáček do pusy. Sledovala sem její odraz v zrcadle, viděla sem, jak její tváře zrůžověly. Hodila si vlasy do tváře. Odkašlala si a pak se v zrcadle setkala s mým pohledem. "Nechtěla sem Erika. Jen sem ho chtěla, aby byl můj."
"Co?" řekla sem přes bublinky Crest.
"Věci se ve škole začaly měnit ještě předtím, než ses ukázala."
Vyplivla sem pastu a opláchla se. "Jaké věci?"
"Věděla sem, že se něco děje s Neferet. Mrzelo mě to a bylo to divný."
Otřela sem si pusu a šla k mé posteli. Skopla sem boty, sundala si šaty a oblékla si teplou a měkkou bavlněnou košili. Lezla sem pomalu do postele a využívala to jako klid k tomu, abych nějak zformulovala mou další otázku. Ale aniž bych něco řekla, Aphrodita pokračovala:
"Pamatuješ, když sem skrývala své vize před Neferet, viď?"
Přikývla sem. "A lidi zemřeli, protože si nic neřekla."
"Jo, máš pravdu. Zemřeli. Ale Neferet to bylo jedno. Mohla sem jí to říct. To bylo, když sem začala cítit, že je na ní něco divného. To taky bylo tehdy, když se můj život začal rozpadat. Nechtěla sem to takhle. Chtěla sem být to nejdůležitější mládě, být velekněžka a možná, vládnout světu. Pak bych mohla říct matce, ať táhne do pekla - a možná být tak silná, že bych ji mohla vyděsit- zaslouží si mít strach." Aphrodita dlouze vydechla. "Ale nevyšlo to."
"Místo toho si poslouchala Nyx." řekla sem tiše.
"No, hlavně sem se snažila zůstat královnou toho zatracenýho království a být s nejžhavějším klukem na škole, i když to byl majetnickej idiot. Byla to část toho všeho."
"Dává to smysl, myslím." řekla jsem.
Aphrodita zaváhala a dodala: "Je mi na nic, když si na to vzpomenu."
"Tys to dělala s Erikem?"
Našpulila rty a zavrtěla hlavou. Zasmála se. "Bohyně! Ty si taková purtiánka! Ne, dělání to s Erikem ve skutečnosti bylo špatné. Je mi zle z toho, když si vzpomenu, jak se zůstala klidná ohledně svých vizí a tím kašlala na cestu Nyx."
"No, není to tak dávno, kdy sis vyčistila svou cestu k Nyx. A já nejsem prudérní." Aphrodita si odfrkla.
"Nejsi hezká, když tohle děláš," řekla sem.
"Nikdy nejsem neatraktivní," řekla. "Už si skončila s pokládáním nevážných otázek?"
"Jo, myslím."
"To je dobře. Teď je řada na mě. Už sis promluvila se Stevie Rae? Sama?"
"Uh-uh, ještě ne."
"Ale máš to v plánu?"
"Uh-huh."
"Brzy?"
"Co víš?"
Aphrodita řekla: "Určitě před námi něco skrývá."
"Věci jako červená mláďata? Jako si mi řekla předtím?" Aphrodita neodpověděla, což mi kompletně stáhlo celý žaludek. "No?" vyzvala sem jí. "Co myslíš?"
"Připadá mi, že před námi Stevie Rae skrývá víc, než jen pár zlých červených mláďat."
Nechtěla sem Aphroditě věřit, ale moje střeva minapověděla, že mluví pravdu, stejně jako můj selský rozum. Afroditin otisk se Stevie Rae jí dal spojení se Stevie Rae, mojí BBF, nikomu jinému. Takže Aphrodita ví o ní spoustu věcí. Plus,bez ohledu na to, jak moc sem si přála opak, uvědomila sem si věci, které na Stevie Rae nebyly správné. " Nemůžeš mi říct něco konkrétnějšího?"
Aphrodita zavrtěla hlavou. "Ne. Ona mě vždycky vypne."
"Vypne? Co to znamená?"
"No, víš jak je tvoje BBF z balíkova obvykle průhledná a energická verze venkovského vyslance pro dobrou náladu pro ´Ahoj všichni! Podívej se jaké krásné, sladké a bílé pečivo mám. Fuj! Fuj!"
Aphrodita napodobovala venkovský přízvuk Stevie Rae až moc dobře, a já se na ni hrozně zamračila, a řekla sem : "Ano, vím jak je upřímná a otevřená, jestli je to to, cos chtěla říct."
"Jo, no, tak už není ani upřímná, ani otevřená. Chci se toho otisku zbavit - a bohyně ví, jak moc si přeju, aby tenhle otisk zrušila- cítím, že skrývá něco tak obrovského, že je to mnohem důležitější než pár blbých mláďat."
"Sakra," řekla sem.
"Jo," řekla. "Ale, tohle není až tak zatraceně důležitý, aby ses teď hned nemohla trochu prospat. Náš svět bude potřebovat zachránit i zítra."
"Super," řekla sem.
"Ach, a když si tak povídáme, jak se má tvůj kluk?"
"Který?" zeptala sem se nevrle.
"Pan Osina v zadku se šípy."
"Nenechala si ho, aby si z tebe trochu loknul, že ne?"
Povzdechla sem si: "Ne!"
"Darius má v tomhle pravdu, víš? Jak nepříjemné by to mohlo být pro některé z nás, jak vyřízená zrovna teď jsi, a taky že teď jsi velekněžka."
"Díky tobě se cítím čím dál tím líp."
"Hej, žádný problém. Poslouchej, co říkám, je důležité, abys tady byla na stoprocent a ne vyčerpaná jako extra suché Martiny během večírku v klubu mojí mámy."
"Tvoje máma opravdu pije Martiny na večírcích?"
"Samozřejmě, že ano." Aphrodita zavrtěla hlavou a podívala se na mě naprosto zhnuseně.
"Pokus se bejt trochu míň naivní. Mimochodem, hlavně nedělej nic stupidního jen proto, že se cítíš jako ve filmu ´Lifetime Movie of the Week´ a si zamilovaná do Starka."
"Dej si pohov, jo? Neudělám nic stupidního!" Naklonila sem se a sfoukla svíčku, která byla na konci stolu mezi našimi postelemi.
Tma v místnosti byla uklidňující, a když ani jeden z nás nic neřekl, na chvíli sem se cítila jak mě spánek unáší pomalu pryč, dokud mě Aphroditin hlas prudce nevrátil zpátky do reality.
"Vrátíme se zítra zpátky do Školy Noci?"
"Myslím, že musíme," řekla sem pomalu. "Bez ohledu na to všechno, Škola Noci je náš domov a jsou tam naši mláďata a naši upíři. Musíme se k nim vrátit."
"No, radši se trochu prospím. Zítra budeme přímo v centru toho, co by jeden z máminých ex-asistentů nazýval obrovská kopa hoven." řekla Aphrodita jejím šťastným, sarkastickým tónem.
Jako obvykle, Aphrodita měla pravdu, jako vždycky.