13.kapitola
Posadila sem se na posteli a křičela, jako kdyby mě právě hodily do jámy plné pavouků. Zvonilo mi v uších a mé tělo se třáslo tak tvrdě, že sem si myslela, že musím být nemocná. I přes paniku sem si ale uvědomila, že nejsem jediná, kdo tady křičí. Snažila sem se rozkoukat ve tmě a přestat křičet. Zhluboka sem se nadechla a koukla sem se na mojí postel. Kde to sakra sem? Na dně moře? Rozbitá o skály na ostrově?
Ne...Ne...Byla sem na benediktinském opatství...v pokoji na kolejích, který sem sdílela s Afroditou...která právě seděla na posteli naproti mě a křičela jako blázen.
"Afrodito!" křičela se na ni. "Přestaň! To sem byla já. Všechno je v pořádku."
Přestala křičet, ale dýchala krátce a vyděšeně. "Světlo! Světlo! Světlo!" křičela a vypadala jako by měla záchvat paniky. "Potřebuju světlo! Musím vidět!"
"Dobře, fajn. Vydrž." Vzpomněla sem si na svíčku na našem stole. Tápala sem kolem sebe, dokud sem nenašla zapalovač. Musela sem si chytit levou rukou svou pravou, aby se mi přestala třást a já mohla zapálit svíčku. Svíčku sem ale zapálila stejně až na pátý pokus. Když chytil knot, svíčka ozářila Afroditin strašidelně bílý obličej a krví naplněné oči.
"Panebože! Tvoje oči."
"Já vím! Já vím! Do prdele! Do prdele! Do prdele! Pořád nevidím," vzlykala.
"Neboj se, to bude v pořádku. Už se to stalo i minule. Dám ti studený hadr a sklenici vody, stejně jako sem to udělala předtím a-" zastavila sem se uprostřed věty, když sem si uvědomila pravý důvod, proč má Afrodita červené oči. Zůstala sem stát mezi umyvadlem a postelí. "Tys měla další vidění, viď."
Nic neřekla. Jen si přikryla tváře dlaněmi a přikývla, zatímco vzlykala.
"To je v pohodě. To je v pohodě," znova sem si opakovala a spěchala sem k umyvadlu. Popadla sem ručník, namočila ho do studené vody a naplnila vodou jednu ze dvou sklenic, co leželi poblíž.
Pak sem spěchala zpátky k Afroditě. Stále seděla na okraji postele a tvář měla položenou v dlaních. Přestala hystericky plakat a už jen vzlykala. Natáhla sem se za ní a o zeď jí opřela polštář. "Tady, vypij to. Pak si lehni a dej si mokrej ručník přes oči."
Sundala si ruce z obličeje a slepě sáhla po sklenici. podala sem jí ji a pak sledovala jak jí hltavě vypila. "Přinesu ti další. Teď se opři a dej si ten ručník přes oči."
Afrodita se opřela o polštář. Slepě na mě zamrkala. Vypadala příšerně. Její oči byly krvavě rudé a bizardně a strašlivě lemovaly její bílou tvář.
"Vidím slabě tvůj obrys." řekla potichu. "Ale si celá červená, jako bys krvácela." Afrodita se znovu rozvzlykala.
"Nekrvácím, sem v pořádku. Už se to stalo předtím, vzpomínáš? Nech zavřené oči a na chvíli se opři."
"Pamatuju si to. Jen si nepamatuju, že by to bylo takhle příšerný."
Zavřela oči a opatrně si přes ně dala ručník. Pak sem zalhala "Už minule to bylo dost hrozný."
Její ruce se na ručníku klepaly před tím, než si je položila k bokům. Vrátila sem se k umyvadlu a znovu naplnila sklenici. Sledovala sem její odraz v zrcadle a zeptala se: "Byla ta vize hrozná?"
Viděla sem, jak se jí zachvěly rty. Zhluboka a roztřeseně se nadechla: "Ano."
Vrátila sem se k posteli. "Chceš víc vody?"
Přikývla. "Mám pocit, že sem běžela maraton přes vyschlou poušť. Ne, že bych to někdy dělala. To pocení je tak neatraktivní."
Sem ráda, že už zněla zase jako ta stará Afrodita, usmála sem se a podala ji znovu sklenici. Pak sem se posadila na postel tváří k ní a čekala.
"Cítím, že se na mě díváš." řekla.
"Omlouvám se. Jen sem chtěla být trpělivá a nic neříkat." Odmlčela sem se. "Chceš, abych zavolala Daria? Nebo Damiena? Nebo oba?"
"Ne!" řekla rychle Afrodita. Viděla sem, jak několikrát polkla a pak klidnějším hlasem pokračovala.
"Nechoď teď chvíli nikam, jo? Nechci být teď sama. Ne, když nevidím."
"Dobře. Nikam nepůjdu. Chceš mi říct o té vizi?"
"Nijak zvlášť, ale předpokládám, že musím. Viděla sem sedm upírů. Vypadaly důležitě a mocně.
Byla tam i Neferet. Byly na opravdu nádherném místě. Určitě to bylo staré místo a bylo honosné. Ne žádná z těch novejch přeplácanejch staveb s dekorací od někoho, kdo má pochybnej vkus." Obrátila sem oči v sloup, což ona samozřejmě nemohla vidět. "Zprvu sem nevěděla, že je to vize. Myslela sem, že je to sen. Dívala sem se, jak upíři sedí na židli, které vypadaly jako trůny a čekaly, až se něco stane. Stejně jako když se mi zdálo, že sem na turné Justina Timberlakea, on vyskočil na pódium a začal zpívat jen pro mě a přitom dělal striptýz."
"Hm." řekla sem. "Zajímavý sen. Je pořád žhavej, i když už je celkem starej."
"Jo. Nech ho bejt. Máš až moc kluků na to, abys snila o dalším. Justin je jenom můj. Přemýšlela sem na co asi tak čekají, když se to stalo. Super! Měla sem vizi. Dovnitř totiž vešla Neferet."
"Neferet!"
"Jo. Kalona byl s ní. Něco říkala, ale upíři se nedívali na ní. Pozorovali jen Kalonu.
Nemohly od něj odtrhnout pohled."
Neřekla sem to nahlas, ale věděla sem, jak se cítili.
"Neferet říkala něco o přijetí změn, a že přivedla zpět Ereba a něco o tom, že chtějí změnit svět a přivést ho zpátky ke starým způsobům..bla..bla.."
"Erebus," přerušila sem její blábolení. "Pořád tvrdí, že je Kalona Erebus?"
"Jo, a taky říkala, že ona je vtělení Nyx. Ale nezachytila sem všechno co říkala, protože pak sem začala hořet."
"Hořet? Jako, že tě zapálili?"
"Dobře, takhle úplně přesně to nebylo. Byla sem jeden z těch upírů. Byla to jedna z nejpodivnějších vizí, jaké sem kdy měla. Jedna moje část sledovala Neferet jak mluví a ta druhá odcházela z místnosti s ostatními upíry. Cítila sem, že ne všichni věří tomu, co říkala a to byly ti upíři, s kterými se zůstala já. Potom shořeli."
"Myslíš jako, že je spálil oheň?"
"Jo, ale bylo to skutečně divné. V jednu chvíli sem si myslela nelichotivý věci o Neferet a v tu druhou sem hořela. Ale nehořeli jenom oni." Afrodita se odmlčela a vyčerpaně vypila zbytek sklenice vody. "Spousta jiných lidí hořeli s nimi- upíři, mláďata i lidi. Všichni hořeli ve stejný oblasti, která vypadala, že se brzo rozšíří a zahrne celej svět."
"Co?"
"Jo, bylo to vážně děsivý. Nikdy sem neměla vizi o tom, jak umírá upír. No, s výjimkou těch dvou o tobě, a ty si jenom mládě, takže ty nepočítám."
Bylo to jen plýtvání energií. Zamračila sem se na ni, ale to nemohla vidět. "Poznala si někoho, mezi těmi spálenými upíry? Byly tam Kalona a Neferet taky?"
Afrodita chvíli nic neřekla. Pak se natáhla a sundala si mokrý ručník z očí. Zamrkala. Řekla bych, že červená už začala opadat. Zamžourala na mě. "To je lepší. Už vidím skoro normálně. Takže, tady je konec vize: Kalona tam byl, Neferet tam nebyla. Místo toho si tam byla ty. S ním. A mám na mysli, že si tam byla "s" ním. Dělali ste to a tobě se to líbilo. No, ne že bych nějak moc sledovala vaší nechutnou milostnou scénu, hlavně proto, že sem to sledovala z pohledu lidí, kteří se škvařili, zatímco vy ste si tam užívali. V podstatě bylo víc než jisté, že tu apokalypsu měl na svědomí Kalona."
Schovala sem obličej do dlaní, jako bych tím mohla smýt vzpomínku na mě, jako A-yu v náručí Kalony. "Nikdy bych to s ním nedělala."
"Fajn, to co ti teď řeknu, neříkám jen proto, že sem mrcha- aspoň ne tentokrát."
"Jen do toho, řekni to."
"Si reinkarnovaná A-ya."
"To už vím." řekla sem, ale můj hlas byl ostřejší, než sem původně chtěla.
Afrodita zvedla ruku. "Vydrž. Nechci tě z ničeho obviňovat. Jen chci říct, že si teď starověká Cherokee dívka, která byla stvořená kvůli tomu, aby milovala Kalonu. Je to tak?"
"Jo, ale musíš pochopit, že já sem já. Ne ona." Kladla sem důraz na každé slovo. Vyslovovala sem pomalu a zřetelně.
"Podívej se, Zoey, já to vím. Ale taky vím, že tě to ke Kalonovy přitahuje mnohem víc, než seš si ochotná připustit. Ale on přitahuje tebe. Pravděpodobně máš paměť A-y a ta tě ovládá mnohem silněji, než si myslíš. Její paměť je tak silná, že už vyšla na povrch. Co když nemáš úplně pod kontrolou to, co k němu cítíš, protože tě ten kousek tvojí duše ovládá?"
"Myslíš, že sem na to doteď nepomyslela Afrodito? Zatraceně, budu se držet od Kalony dál!" křičela sem frustrovaně. "Úplně se od něj odříznu. Pak nebude mít žádnou šanci, aby mě získal, a tvoje vize se nestane."
"Není to tak jednoduché. Vizí, kde ste byly spolu sem měla víc. Vlastně, teď když o tom přemýšlím, pamatuješ na ty vize, kde sem viděla tvou smrt? První, když ti podřízli krk a druhou kde ses utopila? Povídej mi o stresu."
"Jo, pamatuju si. Viděla si mě zemřít."
"Jo, ale zatím sem jediná, kdo tvou smrt prožil. Znovu říkám, není to nic příjemnýho."
"Mohla bys mi prosím dopovědět to o tvých představách?"
Nevrle se na mě podívala, ale pokračovala: "Ta vize, byla podobná, jako ty, kde sem tě viděla zemřít. Taky se rozštěpila. V jednu chvíli sem se dívala na to, jak to děláš s Kalonou. A v tu druhou sem cítila bolest."
"To dává smysl, když si hořela." řekla sem frustrovaně z toho, že mi už konečně nedopoví svojí vizi.
"Ne, já myslím jinou bolest. Sem si celkem jistá, že tahle bolest nevycházela z hořících lidí. Někdo tam byl. A ten někdo byl určitě pod nátlakem."
"Nátlakem? To zní docela špatně." začal mě zase bolet žaludek.
"Jo, fakt nepříjemné. V jednu minutu lidi hořely a já cítila utrpení a tak dál ,bla, bla, bla a tys to dělala se zlým andělem. Pak se všechno změnilo. Bylo to asi jiný den na jiném místě. Lidé pořád hořeli, ale já cítila zvláštní utrpení. Místo toho abys to s ním dělala, vystoupila si z jeho náruče. Ne moc daleko, ačkoliv. A něco si mu řekla. Ať už si mu řekla cokoliv, všechno se změnilo."
"Jak?"
"Zabilas ho a všechny ohně hned přestaly hořet."
"Zabila sem Kalonu!"
"Jo. Aspoň to tak vypadalo."
"Co sem mu řekla, že to bylo tak silné, aby ho to zabilo?"
Pokrčila rameny. "Nevím. Neslyšela sem tě. Prožívala sem vizi z pohledu spalovaných lidí a ten stupidní pocit bolesti mi ve všem bránil. Byla sem moc zaneprázdněná tím, že sem byla spalovaná smrtící agónií na to, abych věnovala pozornost každé slabice, kterou si vyslovila."
"Si si jistá, že zemřel? Myslím, že nemůže umřít. Je nesmrtelný."
"Z mého pohledu to tak vypadalo. Ať už si mu řekla cokoliv, rozpadl se."
"Zmizel?"
"Vlastně spíš vybuchnul. Trochu. Je těžké to popsat, protože, no, zrovna sem byla upalovaná zaživa, takže bylo dost těžký přesně vidět, co se stalo. Ale vím jistě, že se více méně ztratil, a když se ztratil úplně, všechny ohně zmizely a já věděla, že všechno bude v pořádku."
"To je všechno co se stalo?"
"Ne. Ty ses rozplakala."
"Huh?"
"Jo, poté, co si zabila Kalonu si řvala. Měla si nudle u nosu a to všechno okolo. Pak vidění skončilo a já sem se probudila se strašnou bolestí hlavy a moje oči bolely jako blázen. Jo, a tys křičela, jako by ses pomátla." Věnovala mi dlouhý zvídavý pohled. "Když už o tom mluvíme, proč si křičela?"
"Měla sem zlý sen."
"Kalona?"
"Vážně o tom nechci mluvit."
"To je zatraceně špatný. Viděla sem, jak to s ním děláš, zatímco lidé okolo hořeli. To není dobrý."
"To se nikdy nestane," řekla sem. "Pamatuješ si, žes mě viděla ho zabít."
"Co se stalo ve tvém snu?" zeptala se naléhavě.
"Nabídl mi, abych stanula po jeho boku. Řekl, že chce uvrhnout svět zpět do středověku a chce, abych mu s tím pomohla. Řekla sem ne. Řekl, že budu hořet-" Oh, bohyně! "Počkej, řekla si, že lidé hořeli v nějaké oblasti, mohlo to být pšeničné pole?"
Afrodita pokrčila rameny. "Možná. Všechny pole podle mě vypadají stejně."
Má hruď se napjala a žaludek mě bolel. "Říkal, že oddělí zrna od plev a nechá je hořet."
"Co sou to sakra plevy?"
"Nevím přesně. Sem si docela jistá, že to má co dělat se pšenicí.. Dobře zkus si vzpomenout. Pole, ve kterém si hořela-byly tam vysoký zlatý travnatý věci nebo byly zelený? Jako seno nebo obilí nebo něco, co tomu bylo podobný?"
"Bylo to žluté. Vysoké. Travnaté. Myslím, že to mohla být pšenice."
" Takže to, čím Kalona hrozil v mém snu se splnilo v tvojí vizi."
"Takže v tvém snu ste si spolu začali milostný poměr? Nebo ne?"
"Ne, já ne! Vrhla sem se z útesu, což byl taky důvod proč sem křičela jako pominutá."
Její červené oči se překvapením rozšířily. "Vážně? Opravdu si skočila z útesu?"
"No, vlastně sem skočila ze střechy hradu, kterej stál na vrcholu útesu."
"To zní hrůzostrašně."
"Byla to ta nejděsivější věc, kterou se kdy udělala. Ale nebylo to tak zlé jako zůstat tam s ním." zachvěla sem se při vzpomínce na jeho dotek a mojí hlubokou touhu, kterou tím ve mě vyvolal.
"Musela sem se od něj dostat pryč."
"Jo, dobře, ale v budoucnosti bys mohla svůj postoj přehodnotit."
"Huh?"
"Mohla bys mu zkusit věnovat pozornost. Viděla sem Kalonu ovládnout svět. Pomocí ohně zabíjel lidi, a tím lidi myslím upíry i lidi. A ty si ho zastavila. Takže od něj nemůžeš utíkat, Zoey. Budeš muset zjistit, co si mu řekla, že ho to zabilo a pak budeš muset jít za ním."
"Ne! Nepůjdu k němu!"
Afrodita na mě vrhla pohled, který byl plný soucitu: "Musíš bojovat proti tý tvý reinkarnaci a zničit Kalonu jednou pro vždy."
Ach, sakra. To mi prolétlo hlavou, když někdo zabušil pěstí na dveře.