18.kapitola
Byla jsem v tom kouzelném, mlhavém místě mezi spánkem a bdělostí, když si mě přitiskl ke svému tělu. Byl tak velký, silný a tvrdý. Cítila jsem rozdíl mezi jeho fyzickou přítomností a jeho měkkým a sladkým dechem, který mě lechtal na straně krku spolu s jemnými polibky, kterými mě zasypával. Roztřásla jsem se.
Už jsem byla skoro vzhůru, ale nechtěla jsem se ještě probudit, ale povzdechla jsem si a šťastně se protáhla, aby mohl lépe dosáhnout na můj krk. Omotal kolem mě své ruce. Milovala jsem, když jsem mu byla nablízku a přemýšlela jsem o tom, jak jsem ráda, že je Stark můj válečník, když jsem zamumlala ospale: "Musíš se opravdu cítit lépe."
Jeho dotek se stal víc sexy a míň jemný. Znovu jsem se zachvěla.
Pak mi najednou došli dvě věci najednou: 1)netřásla jsem se jen proto, že by se mi líbilo co dělá, i když se mi moc líbilo co dělá. Třásla jsem se hlavně proto, že byl tak studený. 2)subjekt, který se tlačil na mé tělo byl příliš velký na to, aby to byl Stark.
V tu chvíli zašeptal: "Vidíš, jak po mě tvoje duše touží? Přijdeš ke mně. Je tvým osudem to udělat, a mým osudem je čekat na tebe."
Nadechla jsem se a vydechla, už jsem byla úplně bdělá. Posadila jsem se. Byla jsem úplně sama.
Uklidni se...uklidni se...uklidni se...Kalona tu není...všechno je v pořádku...byl to jen sen... Aniž bych o tom přemýšlela, automaticky jsem začala uklidňovat své dýchání a snažila se ovládnout své emoce, které byly mimo mou kontrolu. Stark nebyl v místnosti. To poslední co bych chtěla bylo, aby přišel zpátky za mnou, protože by cítil, jak jsem zpanikařila, i když jsem nebyla ve skutečném nebezpečí. Mohla jsem přemýšlet o hromadě věcí, ale jediné na co jsem dokázala v tu chvíli myslet bylo, že jsem nechtěla, aby si Stark začal myslet, že už mě nesmí opustit.
Jo, byla jsem do něj blázen, a byla jsem ráda, že s ním sdílím pouto, ale to neznamená, že chci, aby věřil tomu, že bez něj nemůžu fungovat. On byl můj válečník, ne moje chůva nebo můj pronásledovatel. Nechci, aby si myslel, že mě musí neustále sledovat...zírat na mě, když spím...
Potlačila jsem povzdech hrůzy.
Dveře, které vedly do malé koupelny v mém pokoji se otevřely a dovnitř vešel Stark, jeho pohled se hned přesunul ke mně. Měl na sobě džíny, černé tričko Street katolické charity a kolem ještě mokrých vlasů měl omotaný ručník. Uklidnila jsem se a zbavila se panického výrazu v mé tváři natolik, že jakmile mě uviděl sedět na posteli samotnou, aniž by mi hrozilo nějaké nebezpečí, jeho znepokojený výraz se změnil v úsměv.
"Ahoj, ty už si vzhůru? Myslel jsem si to. Jsi v pořádku?"
"Jo. Mám se dobře. Báječně," řekla jsem rychle. "Jen jsem se skutálela z postele. Trochu mě to vyděsilo."
Jeho úsměv se změnil v nafoukaný. "Asi sem ti v posteli chyběl já a moje krásný tělo a když si mě podvědomě hledala, spadla si z postele."
Zvedla jsem na něj obočí. "Jsem si jistá, že to tak nebylo." Jeho zmínka o jeho těle (Jo, je pěkně žhavej, ale nebudu ho podporovat v tom, že nad ním slintám) mě donutilo si ho pořádně prohlédnout. Uvědomila jsem si, že vypadá fakt dobře - a to myslím v jiném smyslu než že je roztomilej a žhavej. Byl rozhodně míň bledý, než byl, když jsme šli spát a rozhodně se držel na nohou s menšími problémy. "Vypadáš líp."
"Je mi líp. Darius měl pravdu. Hojím se rychle. Solidních osm hodin spánku plus tři balíčky krve, které jsem si vzal, zatímco si chrápala a je mi skvěle." Přešel k posteli, sklonil se a jemně mě políbil. "Přidej k tomu to, že tě můžu držet v bezpečí před nočními můrami, ve kterých vystupuje Kalona a řekl bych, že jsem schopen čelit téměř čemukoliv."
"Nechrápu," řekla jsem mu pevně a pak jsem si povzdechla, objala ho pažemi kolem pasu a naklonila se k němu. Nechala jsem sílu jeho fyzické přítomnosti zaplašit pocity z noční můry, ve které opět figuroval Kalona. "Jsem ráda, že se cítíš líp."
Měla jsem říct Starkovi, že se mi Kalona vetřel do snů i když byl u mě tak blízko, aby mě ochránil? Pravděpodobně. Možná bych mu to mohla říct později. Teď jsem nechtěla pokazit tu hezkou chvilku a tak jsem odpočívala v jeho náruči, dokud jsem si nevzpomněla, že nejsem učesaná a ani nic jiného. Rychle jsem si prsty pročísla vlasy a odvrátila svou tvář od Starka, jelikož jsem ještě neměla vyčištěné zuby. Odtáhla jsem se z jeho objetí a spěchala do koupelny. Přes rameno jsem na něj zavolala: "Hej, mohl bys mi udělat laskavost, zatímco budu ve sprše?"
"Jasně." Střelil po mě domýšlivým úsměvem, který ukazoval, jak moc dobře se cítil. "Chceš umýt záda?"
"Ehm, ne. Ale díky. Myslím," Sakra, všichni kluci myslí jenom na jedno! "Chci abys sehnal všechny mláďata červené i modré. Najdi prosím i Afroditu, Daria, sestru Marii Angelu, mojí babičku a každého o kom si myslíš, že by měl být u diskuze o tom, kdy a jakým způsobem se vrátíme zpátky do Školy noci."
"Raději bych ti umyl záda, ale tohle není problém. Tvoje přání, je mi rozkazem." Sklonil hlavu a přitiskl si ruku na srdce.
"Děkuju." řekla jsem měkce. Jeho projev respektu a důvěry mě dohnal skoro k slzám.
"Ahoj." Jeho úsměv zmizel. "Vypadáš docela smutně. Je všechno v pořádku?"
"Jen jsem ráda, že jsi zrovna ty můj válečník." To co jsem řekla byla pravda, jen ne úplná.
Jeho úsměv byl zpátky. "Ty si jedna velká šťastná velekněžka."
Zavrtěla jsem hlavou nad jeho věčnou domýšlivostí a vyhnala tím směšné slzy z mých očí. "Jen prosím všechny svolej dohromady, okay?"
"Okay. Chceš se sejít v suterénu?"
Ušklíbla jsem se. "Ne. Zeptej se prosím sestry Marie Angely, jestli se můžeme setkat v jídelně. Pak budeme moct jíst i mluvit."
"Provedu."
"Díky."
"Uvidíme se brzy, má paní." Oči mu zasvítily, pozdravil mě formálně a vyšel z mého pokoje.
Pomalu jsem vstoupila do koupelny. Automaticky jsem si vyčistila zuby a dala si sprchu. Stála jsem tam dlouhou dobu a jen tak nechala horkou vodu, aby po mě stékala. A pak, když jsem věděla, že dokážu udržet své emoce v klidu, začala jsem přemýšlet o Kalonovi.
Uvolnila jsem se. Neprožívala jsem jednu z A-yiných vzpomínek a nebyla jsem ani pod jejím vlivem, ale byla jsem to já, koho se Kalona dotknul, a výsledek byl hrůzostrašný, stejně jako odhalení, které z toho plynulo. Měla pocit, že je správné být s ním. Tak správné jako pocit, že jsem ho zradila tím, že jsem se přísahou svázala s válečníkem. A to nebyl jen sen. Byla jsem vzhůru. Plně při vědomí. Kalonova poslední návštěva otřásla mým nitrem.
"Nezáleželo na tom, jak moc se snažím bojovat proti tomu, má duše ho chce." zašeptala jsem pro sebe. A pak, jako by mé oči byly alergické na vodu, která mi stékala po tváři, jsem začala plakat.
Jídelnu jsem našla podle mého čichu i sluchu. Chodbou vedoucí do jídelny se rozléhal smích známých
hlasů a bylo slyšet řinčení talířů a příborů. Krátce jsem se zamyslela, jestli jeptiškám tahle invaze upírů a upířích mláďat opravdu nevadí. Zastavila jsem se u vysokého klenutého vstupu do obrovské místnosti a zjistila, že jeptišky jsou tam společně s mláďaty. Byly tam tři řady dlouhých stolů. Očekávala bych, že se jeptišky rozdělí do skupinek a tím se automaticky oddělí od mláďat, ale to neudělali. Jistě, seděli po dvou nebo po třech, ale seděli mezi mláďaty červenými i modrými a každý se spolu bavil, což úplně zabilo moji stereotypní představu o jídelně jeptišek, která je místem modliteb a klidného rozjímání.
"Budeš se loudat nebo půjdeš konečně k nám?" Otočila jsem se a spatřila Afroditu s Dariem, kteří stáli za mnou.
Drželi se za ruce a zamilovaně se na sebe dívali. Dvojčata by řekla-sladký jako cecek.
"Jsem rád, že tě vidím, Zoey." Darius mě formálně pozdravil, ale jeho úsměv dal uctivému gestu teplou a ležérní atmosféru.
Podívala jsem se na to, jakým způsobem se Afrodita usmívala na bojovníka. "Taky jsem ráda, že tě vidím Dariusi. Vy dva jste radost sama. Asi jste našli místo, kde byste se v noci vyspali."
Zastavila jsem se a znovu se podívala na Afroditu. Pak jsem dodala: "Spánek nebo kdoví, co ještě."
"Ujistili mě, že jen spali." Sestra Marie Angela zdůraznila slovo jen, když se k nám ve dveřích připojila.
Afrodita se podívala na jeptišku, ale nic neřekla.
"Darius mi vysvětlil, že tě padlý anděl navštívil ve tvých snech, a že Stark se zdál schopný ho zastavit." řekla jeptiška obvyklým způsobem, jak se dostat přímo k věci.
"A co Stark udělal?" Heath se smykem zastavil u dveří a objal mě medvědím objetím. Pak mě políbil přímo na ústa. "Mám ho kopnout do zadku?"
"To bys dělat radši neměl." řekl Stark a připojil se k nám z vnitřku jídelny. Na rozdíl od Heatha mě nechytil, ale jeho pohled tak teplý a intimní, že se zdálo, že se mě dotknul mnohem blíž než Heath.
A najednou jsem mezi nimi začala cítit klaustrofobii. Jídelna plná kluků je sice dobrý nápad, ale jen jako teorie, jak jsem velmi brzy zjistila. Podobně jako džíny s rovnými nohavicemi. Taky je to dobrý nápad jen na papíře. Jako by potvrzoval mé myšlenky, Erik se k nám zrovna v tu chvíli přidal. Venuše, červené mládě, která byla kdysi Afroditinou spolubydlící, na něj byla v podstatě nalepená. Fuj. Fůůj.
"Ahojte všichni. Pááni, umírám hlady!" řekl Erik. Měl na tváři velký, teplý úsměv filmové hvězdy, po kterém jsem v srdci tolik toužila.
Periferním viděním jsem viděla Heatha a Starka, jak zírali na Erika a Venuši, která na něm byla přilepená jako pijavice a Erikovi to rozhodně nevadilo. Pak mi teprve došlo, že ani jeden z mých dalších kluků nevěděl, že jsem se s Erikem rozešla. Potlačila jsem podrážděný povzdech a místo toho, jsem ho ignorovala i s jeho ledovým postojem. Nasadila jsem svůj falešný úsměv a usmála se na ně. "Ahoj Eriku, Venuše. Jestli máte hlad, jste tady určitě správně. Všechno tady voní skvěle."
Erik zaváhal, ale jen na okamžik. Pak opět zapojil své herecké schopnosti a opět vplul do své role. Do role, kde se vrhnul k jiné patnáct minut poté, co jsme se rozešli. "Ahoj, Zoey. Neviděl jsem tě. Jako obvykle, jsi obklopena kluky. Sakra, vždycky to kolem tebe bylo plné." Se sarkastickým úsměvem se protlačil kolem mě a strčil Starka do ramene.
"Kdybych vystřelil šíp a chtěl zasáhnout zadek toho největšího kreténa tady, překvapilo by tě, že jsem trefil Erika?" Zeptal se mě Stark příjemným a nonšalantním hlasem.
"Nepřekvapilo by mě to." řekl Heath.
"Z osobní zkušenosti vám pánové mohu říct, že Erik má moc pěknej zadek," řekla Venuše, která se vydala za Erikem do jídelny.
"Hele, Venuše, mám pro tebe dvě slova," řekl Afrodita.
Venuše zaváhala a pak se podívala přes rameno na její ex-spolubydlící. Afrodita se usmála jejím nejlepším úšklebkem středoškolské mrchy a řekla. "Znova. Poskok." Odmlčela a obdařila jí jízlivým úšklebkem a řekla. "Hodně štěstí s ním."
Všimla jsem si, že všichni v jídelně jsou otočeni naším směrem. Všechny rozhovory se naráz zastavily.
Erik k Venuši pokynul rukou a ona se k němu prakticky rozběhla. Vklouznula rukou do jeho a zahákla se za jeho loket. A najednou si všichni začali šeptat. "Erik a Zoey se rozešli!"
"Erik je s Venuší."
"Zoey a Erik nejsou spolu!"
No sakra!