8.kapitola
Steve Rae ovládalo nutkání udělat krok zpět, protože lidský hlas, nelidský hlas, a otázku jeho lidství dala dočasně stranou, upřímná pravda byla ,že byl velký ptačí chlap ,jehož krev voněla vážně hnusně. A Stevie Rae s ním byla úplně sama.
"Hele, já vím ,že jsi zraněný, takže ti to nemyslí správně, ale kdybych
tě chtěla zabít, rozhodně bych tě netáhla sem." Snažila se, aby její hlas zněl normálně a raději od něj couvala dál, jak původně chtěla. Setkala se s jeho studenýma červenýma očima, které vypadaly tak zvláštně lidsky.
"Proč mě nezabiješ?" Jeho slova byla o trochu víc než zoufalý šepot, ale noc byla tak tichá, že
Stevie Rae neměla problém ho slyšet. Mohla by předstírat ,že neslyšela co říkal nebo mu nerozuměla, ale už jí unavovaly vytáčky a lži a tak se na něj i nadále dívala a řekla mu pravdu:
"No, vlastně to má víc co dělat se mnou než s tebou a je to dlouhý a složitý příběh. Myslím ,že si nejsem jistá tím proč tě nezabiju. Mám tendenci dělat věci po svém a mohu s jistotou říci ,že nejsem velký fanda do zabíjení."
Díval se na ni ,dokud se nezačala kroutit pod jeho zvláštním červeným pohledem. Nakonec řekl : Měla bys."
Stevie Rae zvedla obočí. "Měla bych vědět jestli tě mám zabít, nebo jestli mám dělat věci po svém? Budeš muset být víc konkrétní. Jo a taky bys měl zvážit být míň panovačnej. Nejsi
zrovna v pozici abys mi mohl říkat, co mám dělat."
Zřejmě byl na konci svých sil protože se mu začaly zavírat oči ,ale její slova ho probudili. Viděla jak se mu na tváři mihla emoce, ale jeho tvář pro ni byla tak cizí ,že ji nedokázala přečíst. Otevřel svůj černý zobák a chystal se něco říct. V tu chvíli se jeho tělo otřáslo. Místo mluvení zavřel oči a zasténal. Ten zvuk byl plný utrpení, které bylo zcela lidské.
Automaticky udělala krok směrem k němu. Otevřel oči, a přestože byly skelné bolestí, viděla, že svůj rudý pohled soustředí k ní. Stevie Rae se zastavila a mluvila pomalu a zřetelně. "Dobře, tady je řešení. Přinesla jsem vodu a obvazy, ale nejsem zrovna nadšená z toho že mám k tobě jít, ledaže bys mi dal své slovo, že nezkusíš udělat nic, co by se mi nezamlouvalo.
Tentokrát si Stevie Rae byla jistá emocemi, které viděla v jeho červených lidských očích - bylo to překvapení.
"Nemůžu se pohnout." Jeho slova byla váhavá, bylo pro něj zřejmě vysilující mluvit.
"Znamená to ,že mám tvé slovo, že mě nekousneš nebo neuděláš cokoliv jiného co by se mi nelíbilo?"
"Anooooo."
Jeho hlas skončil v hrdle a slovo skončilo syčením, které Stevie Rae nepřišlo vůbec uklidňující. Přesto se napřímila v zádech a přikývla, jako by to slovo neznělo jako od hada. "No. Dobrá. Pojďme se podívat, co můžu udělat, aby ses cítil lépe."
Pak, než si to stačila rozmyslet, došla až ke Krakounovi. Položila ručníky a mech na zem vedle něj, a opatrně položila i vědro s vodou. Byl opravdu velký. Zapomněla na to. No ,možná to byla spíš ona kdo to vymazal z její paměti, protože "zapomínání" na jeho velikost je dost těžké. Nebylo to úplně snadné odnést ho do téhle boudy před Erikem, Dallasem, Heathem nebo někým jiným kdo by je mohl vidět. I když byl docela lehký na to, jak těžce vypadal.
"Vodu." To slovo bylo spíš jako skřehot.
"Ach. Jo. Jasně!"
Stevie Rae skočila k vědru a zápolila s rukojetí naběračky. Ta spadla na zem, a jak ona byla trapně roztřesená, spadla ji znovu. Musela ji zvednout a otřít ji ručníkem, pak ji konečně ponořila do vody. Přistoupila k němu blíž. Slabě se pohnul, zřejmě se snažil pohnout na pažích, ale tenhle pokus způsobil ,že znovu zasténal a svěsil paže k bokům , byly zbytečné, jako jeho zlomené křídlo. Stevie Rae nepřemýšlela o tom co dělá, sklonila se nad ním, jemně mu zvedla ramena, naklonila mu hlavu dozadu a držela naběračku nad jeho zobákem. Žíznivě se napil.
Když se napil, pomohla mu lehnout si a dala mu jeden z ručníků pod hlavu.
"Dobře, nemám nic na vyčištění kromě vody, ale udělám co budu moct. Jo a přinesla jsem nějaké proužky mechu. Pokud ti s nimi zabalím rány, pomůže to." Neobtěžovala se mu vysvětlit, že neměla tušení jak věděla, že mech pomůže vyléčit jeho zranění - byla to jen jedna z informací které čas od času dostávala- odněkud. V jednu chvíli netušila, co má dělat. A v té další si byla jista jak vyléčit jeho rány. Chtěla věřit že jí to našeptávala Nyx, stejně jako našeptávala Zoey, ale pravda byla že to Stevie Rae nevěděla jistě. " Jen si vybrat dobro nad zlem.." Zamumlala si pro sebe, když začala trhat jeden z ručníků na kusy.
Krakoun otevřel oči a tázavě se na ní zadíval.
"To nic. Mluvím si sama pro sebe. Dokonce i když nejsem sama.. Je to tak trochu moje terapie." Odmlčela se a setkala se s jeho pohledem. "Tohle bude bolet. Pokusím se být opatrná, ale si pěkně zřízenej."
"Udělej to." zašeptal s bolestí v hlase, který zněl až příliš lidsky na to ,aby vycházel z nelidské kreatury.
"Dobře. Dobře, jdeme na to." Stevie Rae pracovala tak rychle a jemně jak jen to bylo možné. Díra v hrudi byla hrozná. Zranění omyla vodou a očistila ho od větviček a špíny jak to bylo možné. Jeho peří bylo zvláštní. Měl ho na hrudi a pod ním byla kůže, ale bylo to divné. Měl peří a pod ním našla hebké černé chomáčky, které vypadaly jako cukrová vata ze světového veletrhu.
Podívala se na jeho tvář. Položil si hlavu zpátky na ručník. Měl zavřené oči a mělce dýchal.
"Omlouvám se, vím ,že to bolí," řekla. Jeho jedinou odpovědí bylo zabručení, díky němuž , ironicky, vypadal víc jako chlap. Vážně-bylo známu že bručení je hlavní způsob chlapský komunikace.
"Dobře, myslím ,že si připraven na mech." Mluvením se snažila uklidnit spíš sebe než jeho. Odtrhla část mechu a pečlivě s ním zabalila ránu. " Nevypadá to tak špatně, už to tak moc nekrvácí." Stále mluvila, i když on nereagoval. "Ted s tebou musím trochu pohnout." Převalila ho na břicho. aby se dostala ke zbytku rány. Přitiskl obličej do ručníku, aby potlačil zasténání. Stevie Rae mluvila rychle, nenáviděla ten bolestný výkřik."Díra kterou máš na zádech je větší, ale není tak špinavá, takže ji nebudu muset tolik čistit." Použila větší kus mechu k pokrytí celé rány, ale udělala to rychle. Pak přesunula svou pozornost na jeho křídla. Křídlo na levé straně bylo zastrčeno podél zad. Nevypadalo, že by bylo jakkoliv zraněné. Ale jeho pravé křídlo, to byl jiný příběh. Bylo úplně špinavé a rozdrcené a viselo mrtvě dolů u jeho boku.
"No, myslím že je načase si přiznat, že nevím co mám dělat. Myslím že střelná rána byla ošklivá, ale aspoň sem věděla co mám dělat. Tvoje křídlo je něco jiného. Nemám tušení co udělat, abych ho zachránila."
"Zavaž mi ho. Použij natrhané ručníky." Jeho hlas byl chraplavý. Nedíval se na ni a měl oči stále pevně zavřené.
"Jsi si jistý? Možná bych to měla prostě nechat být."
"Když to bude zavázané, bude to míň bolet."
"Dobře, sakra. Fajn." Stevie Rae se pustila do trhání ručníků do dlouhých pásů a pak je dala k sobě. "Tak dobře. Dám tvé křídlo na záda do stejné pozice v jaké máš druhé křídlo. Je to tak správně?"
Přikývl.
Zadržela dech a zvedla mu křídlo. Trhl sebou a zalapal po dechu. Pustila ho a odskočila od něj. "Do prdele! Omlouvám se! Sakra!"
Podíval se na ní přimhouřenýma očima, lapal po dechu a mezi vzdechy řekl: " Jen. To. Udělej."
Zatnula zuby, naklonila se dopředu a snažila se ignorovat jeho tlumené bolestné sténání, přendala jeho křídlo do polohy, která se nejasně podobala poloze nezraněného křídla. Pak se nadechla a řekla : "Budeš se muset trochu nadzvednout, abych tě mohla ošetřit."
Stevie Rae cítila, jak se jeho tělo napjalo a pak se zvedl, opřel se o levou paži, takže byl nakloněný a v polosedu. Jeho trup byl ale dost daleko od podlahy, takže kolem něj rychle omotala ručník a upevnila mu křídlo.
"Fajn, mám to."
Zhroutil se. Jeho tělo se celé chvělo.
"Teď ti zavážu kotník. Myslím, že je zlomený."
Přikývl.
Natrhala ručník na proužky a ovázala mu s nimi překvapivě lidsky vypadající kotník. Vzpomněla si na jejího volejbalového trenéra, který ošetřoval bolavý kotník její spoluhráčky když byla na střední skole Henrietta High, domovem Bojových Slepic.
Bojových Slepic? Dobře, maskot jejích rodného města byl vždycky hloupý, ale v té chvíli přišel Stevie Rae super-zábavný, a ona se musela kousnout do rtu, aby se nezačala hystericky smát. Naštěstí se párkrát nadechla a uklidnila se, zeptala se: "Jsi zraněný ještě někde jinde?"
Zavrtěl hlavou krátkým trhavým pohybem.
"Dobře, tak už jsem hotová, protože myslím, že jsem se o to nejhorší postarala." Když přikývl na souhlas, sedla si na podlahu vedle něj a otřela si třesoucí se ruce do zbylého ručníku. Pak jen seděla, dívala se na něj a přemýšlela co bude sakra dělat dál. "Něco ti řeknu," řekla nahlas, "doufám, že už nikdy v mém zatraceném životě nebudu muset ošetřovat jiné zlomené křídlo."
Otevřel oči, ale nepromluvil.
"Bylo to příšerné. Křídlo bolí víc než zlomená ruka nebo noha, viď?
Mluvila protože byla nervózní, a jelikož Stevie Rae neočekávala žádnou odpověď, byla
překvapená když řekl: " Jo, to bolí."
"No, já jsem si to myslela," pokračovala, jako by spolu dva lidé vedly běžný rozhovor. Jeho hlas byl stále ještě slabý, ale zdálo se, že je pro něj už snazší mluvit a hádala že znehybnění jeho křídla mu opravdu trochu pomohlo od bolesti.
"Myslím, že potřebuju víc vody," řekl.
"Jo, jasně." Popadla naběračku, ráda že už se jí tolik netřesou ruce. Tentokrát byl schopný sám zvednout hlavu. Ona mu jen musela nalít vodu do úst, nebo do zobáku, nebo jak se tomu správně říká.
Protože už vstala, Stevie Rae se rozhodla, že by bylo dobré posbírat krvavé kusy ručníků a donést je pryč. Čich červených mláďat nebyl tak dobrý jako ten její, ale také u nich nebyl zaostalý tak jako u nováčků. Nechtěla jim dát žádný důvod k tomu, aby čmuchali kolem. Rychle prohlédla okolí boudy a našla velký trávník s taškami na odpad, které naplnila hadry. Byly tam tři ručníky, které nepoužila a aniž by nad tím opravdu přemýšlela, rozložila je a zakryla z Krakouna tolik, kolik jen bylo možné.
"Ty jsi Červená?"
Jeho hlas ji zaskočil. Měl zavřené oči a byl tak klidný. Zatímco uklízela, předpokládala, že usnul, nebo možná omdlel. Teď byly jeho lidské oči znovu otevřené a pozorovali ji.
"Nevím, jak ti mám odpovědět. Jsem červená upírka, jestli je to to co máš na mysli. První červená upírka." Vzpomněla si na Starka a na jeho dokončené tetování, které z něj udělalo druhého červeného upíra a přemýšlela, jak bude zapadat do jejího světa, ale nijak se o něm nechtěla zmiňovat Krakounovi.
"Jsi Červená."
"No, jo. Myslím, že jsem."
"Můj otec řekl že Červený je silný."
"Jsem silná,"řekla Stevie Rae bez váhání. "Tvůj otec? To myslíš Kalona?"
"Ano."
"Je pryč, víš?"
"Vím." Odvrátil se od ní. "Měl bych být s ním."
"Bez urážky, ale podle toho co o tvým tátovi vím, myslím, že je lepší že si tady a on ne. Neni to zrovna příjemnej chlapík. Nemluvě o tom že se Neferet úplně zbláznila !!"
"Moc mluvíš," řekl a pak se bolestně zašklebil.
"Jo, to je můj zlozvyk." Když jsem nervózní, ale to neřekla. "Podívej, měl by sis odpočinout. Já jdu.
Navíc slunce už vyšlo před pěti minutami, takže to znamená, že musím být vevnitř. Jediný důvod, kdy můžu jít ven, je když je obloha plná mraků." Svázala pytle na odpadky a posunula kbelík s vodou a naběračkou do jeho dosahu, aby byl schopen na ni dosáhnout.
"Tak ahoj. Já, ehm, uvidíme se později." Začala pospíchat pryč, ale jeho hlas ji zastavil.
"Co se mnou uděláš?"
"Ještě nevím." Povzdechla si, zavrtěla sebou a nervózně si oždibovala nehet. " Podívej, myslím že aspoň na jeden den jsi tady v bezpečí. Je bouře, takže sem jeptišky nepůjdou. Všechny mláďata zůstanou pravděpodobně uvnitř až do západu slunce. Do té doby bych měla vědět, co s tebou udělám."
"Pořád nechápu, proč o mě neřekneš ostatním."
"Jo. No, to sme dva. Zkus si odpočinout. Vrátím se."
Její ruka už byla položena na klice, když znovu promluvil. "Mé jméno je Rephaim."
Stevie Rae se na něj přes rameno usmála. "Ahoj. Já jsem Stevie Rae. Těší mě Rephaime."
Rephaim sledoval jak Červená opouští budovu. Napočítal do sta po zaklapnutí dveří a pak se začal pomalu zvedat, dokud se nepřinutil posadit. Teď, když byl plně při vědomí, začal rekapitulovat svoje zranění. Jeho kotník nebyl zlomený. Bolel, ale mohl s ním hýbat. Jeho žebra jsou pohmožděná, ale nemyslel si, že by byla nějaká zlomená. Střelné rány v hrudi byly vážné, ale Červená mu je vyčistila a zabalila mechem. Pokud to nezačne hnisat a hnít, tak se vyléčí. Mohl hýbat pravou paží, i když to bylo obtížné, byla nepřirozeně ztuhlá a slabá.
Konečně přesunul svou pozornost ke křídlům.
Rephaim zavřel oči a zkoumal svou myslí šlachy a vazy, svaly a kosti přes celá jeho záda a po celé délce jeho zraněného křídla. Zalapal po dechu, skoro nemohl dýchat, když skutečně pochopil plný rozsah škod střely a následného hrozného bolestného pádu.
On nikdy nebude znovu létat.
Realita byla tak hrozná, že se snažil myslet na něco jiného. Myslel raději na Červenou a snažil se vzpomenout si na všechno co mu otec řekl o její síle. Možná si vzpomene na něco, co by vysvětlilo její neobvyklé chování. Proč ho nezabila? Možná že- nebo spíš vyzradí jeho přítomnost svým přátelům.
Pokud to udělá, budiž. Život jak ho znal dosud byl pro něj u konce. Přivítal by šanci bojovat proti komukoliv, kdo by ho chtěl držet jako vězně.
Ale nevypadalo to jako by ho věznila. Snažil se přemýšlet, nutil mysl k práci přes bolest, vyčerpání a zoufalství. Stevie Rae. To bylo jméno, které mu řekla.
Jaký byl její motiv k tomu, aby ho tady uložila, ne-li uvěznila a k čemu ho chce použít? Mučení. Dávalo smysl, že by ho držela při životě, aby ho pak ona a její spojenci mohly přinutit říct všechno, co věděl o jeho otci. Jaký jiný důvod by měla k tomu, aby ho nezabila? On by udělal to samé, kdyby měl to štěstí a byl na jejím místě.
Brzo zjistí, že syna nesmrtelného tak lehce nezlomí, pomyslel si.
Vyčerpal i poslední zbytky své velké síly a Rephaim zkolaboval. Snažil se postavit, aby si ulevil od bolesti, která zasáhla jeho tělo s každým úderem jeho srdce, ale bylo to nemožné. Jen čas může zmírnit jeho fyzickou bolest. Nic ale neulehčí jeho hlubokou duševní bolest. Už nikdy nebude schopen znovu létat.
Ona by mě mohla zabít, pomyslel si. Snad ji k tomu budu moct vyprovokovat, jestli se vrátí sama.
A pokud se vrátí s někým z jejích spojenců a mučením se ze mě budou snažit dostat otcovo tajemství, nebudu jediný, kdo bude křičet.
Otče? Kde jsi? Proč jsi mě opustil?
To byla jeho poslední myšlenka než si ho konečně vyžádalo nevědomí, a on usnul.