27.kapitola
mysli. "Sylvie, žádám tě, abys představovala oltář v srdci tohoto rituálu. Jsi ochotná to udělat?"
"Jsem."
"Budiž. Vstoupíš na zkaženou zemi na mé straně a ukážeš mi přesně, kde jsi našla své dítě. To bude místo našeho oltáře a centrum, srdce a ducha našeho kruhu." Podívala se na zbytek nás. "Nikdo jiný nevstoupí. Nyktin kruh ještě není vržen, ale náš záměr je na tomto prostoru jasně stanoven. Překřížíte jeho hranice, jen když bude volán každý z prvků." Podívala se od Starka k Dariovi a Rephaimovi. "Bojovníci utvoří vnější trojúhelník a obklopí kruh." Thanatos ukázala přímo před sebe. "Rephaime, tímto směrem je sever. Tvoje místo je tady. Starku vezmi si pozici na východě. Darie, tvé místo je západ."
"Kde chceš mě?" zeptala se Afrodita.
"Mimo kruh chránící jediné místo, které zbylo - jih."
"Ona není bojovník," řekl Darius.
"Ne, ona je něco mocnějšího, Věštkyně naší bohyně. Zpochybňuješ její sílu?"
Afrodita si založila ruce v bok a zvedla na něj blonďaté obočí.
"Ne. Nikdy bych její sílu nezpochybňoval," řekl Darius. A s úklonou Thanatos, se on, Afrodita a další bojovníci pohnuli na jejich místa vně kruhu.
Thanatos vzala babiččinu ruku a, nesouc svůj kouzelnický koš, řekla, "Jsi připravená, Sylvie?"
Babička přikývla a řekla ano v čerokejštině. "Uh."
Společně vstoupily do kruhu zničení. Babička vedla Thanatos na místo jen trochu jižně od centra. Ukázala. "Tady byla má dcera."
"Sedni si, kde tvé dítě jednou leželo. Tváří k severu, směru prvku země, a představuj tak ducha Nyx v tomto kruhu, který budeme požadovat od zničení a díky zjevené pravdě ho uděláme naším vlastním."
Babička vážně přikývla. Sedla si s elegancí, která přiměla její jelenicové šaty měkce vlát. Čelila severu, s jejími zády k nám, ale mohla jsem vidět její bradu zdviženou a její ramena byla přímá a hrdá.
V tu chvíli jsem na ni byla tak hrdá, že jsem si myslela, že mé srdce praskne.
Thanatos položila košík vedle babičky. Otevřela ho a vytáhla z něj krásný kus sametové tkaniny ze stejného materiálu jako její plášť. Vyklepla ho na místo a umístila ho na zem před babičkou. Pak vytáhla andělikové věnce, které jsme spletli. Byla jsem překvapená, jak nádherně vypadaly všechny spojené dohromady, s bílými květy téměř zářícími proti safírovému sametu. Další zvedla černý sametový sáček, který, jsem si byla jistá, že jsem viděla Anastasii používat ve třídě. Pokud jsem měla pravdu, bude naplněný solí. Položila ho a také pět svíček, které reprezentovaly každý z prvků na tkaninu. Všechno bylo v babiččině dosahu.
Thanatos nám čelila. Její hlas se snadno nesl nocí, jako by i brouci a ptáci kolem nás museli přestat, aby poslouchali.
"Vrhnutí tohoto kruhu bude neobvyklé, jak je náš rituál opravdovým kouzlem uvnitř rituálu v kruhu, i když začneme se vzduchem a skončíme duchem. Až vyzvu každého z vás, přistupte k našemu oltáři. Dejte Sylvii předmět, který symbolizuje pravdu o vás, kterou si přejete odhalit. Řekněte jí svou pravdu. Na oplátku vám dá patřičnou svíčku. Pak jděte na vaše místo kolem kruhu."
"Zavoláš pak prvky?" zeptala jsem se, nejistá, jestli jsem vedla vrhání kruhu, nebo ne.
"Ty a já budeme obě vrhat kruh, mladá kněžko," řekla. "Já budu zaklínat kouzlo a vázat ho solí. Ty zapálíš svíčky. Moje zaříkávání je, že když je volán duch a kruh usazen, další slova, která řeknu, s pomocí všech prvků - zvláště země - vrhnou naše kouzlo a vyvolají Smrt."
"Dobře," řekla jsem. Podívala jsem se na své přátele a ti přikývli. "Jsme připravení."
"Damiene, pojď k oltáři a representuj svůj prvek, vzduch."
Slyšela jsem Damiena zhluboka se nadechnout, než vstoupil do kruhu zničené levandule a přiblížil se k babičce.
"Co si přeješ odhalit duchu?" zeptala se Thanatos.
Damien sáhl do mužské kabelky, kterou měl vždycky přehozenou přes rameno a vytáhl MAC stisknutou pudřenku. Otevřel jí a měsíční světlo se odrazilo, ukazujíc rozbitý povrch a roztříštěné zrcadlo. Jak jí dával babičce, řekl: "Přinesl jsem rozbité zrcadlo, protože i když můžu vypadat a chovat se jako že jsem v pořádku, tajně přemýšlím, jestli Jackova smrt navždy nezlomila něco ve mně."
Babička položila pudřenku na oltářní látku a pak dala Damienovi žlutou svíčku vzduchu. Dotkla se jeho ruky, když to dělala a řekla, "Slyším tě, dítě."
Damien se pohnul k babiččině pravici a obsadil své nejvýchodnější místo na okraji kruhu.
"Jsem na řadě," řekla Shanuee tiše, a pak šla k babičce. Když se k ní natáhla, dala jí velké bílé pírko, které držela v ruce. "Tohle pero symbolizuje, že i když jsem se bála opravdu dlouhý čas být sama, chci být od toho strachu volná."
Babička položila pero vedle Damienova rozbitého zrcadla a dala Shanuee její rudou svíčku. "Slyším tě, dítě," řekla, dotýkajíc se její ruky jemně, laskavě, stejně jako s Damienem.
Erin nic neřekla. Rychle šla k babičce a podala jí malou tepelně izolovanou tašku, kterou přinesla do autobusu. Babička ji otevřela, sáhla dovnitř a vytáhla kostku ledu.
"Tohle jsem já uvnitř. Jsem zmrzlá, jako bych ve skutečnosti neměla žádné city."
Babička vzala led a přidala ho k ostatním předmětům na oltářní látce. Dala Erin její modrou svíčku, jemně se jí dotýkajíc a řvouc: "Slyším tě, dítě." S prázdnou tváří se Erin přesunula do nejzápadnějšího okraje kruhu.
"Drž mi palce," zašeptala Stevie Rae.
"Štěstí," řekla jsem tiše.
Šla k babičce a usmála se na ní. "Ahoj, babičko."
"Vítej, dítě země." Babička jí oplatila úsměv. "Co si přeješ mi odhalit?"
Stevie Rae vzala z kapsy svých džínů kus papíru. Byl černý jako jeden z těch barevných papírů, ze kterých jsme na základní škole vystřihovali různé věci během výtvarné výchovy. Dala ho babičce, říkajíc: "Tenhle papír je jako můj strach ze ztráty Rephaima něčím tmavým a strašidelným, čemu nedokážu doopravdy porozumět."
Babička rozložila černý papír a vyhladila ho na oltářní látce. Dala Stevie Rae zelenou svíčku, jemný dotyk a řekla: "Slyším tě, dítě."
Než Stevie Rae převzala své místo na severu, zvedla Thanatos propletené věnce anděliky a položila je na hlavu Stevie Rae. "Pravda odhalující se ze země skrz tebe. Tak se zeptáme, tak to bude."
"Děkuju ti. Udělám, co budu moct," řekla Stevie Rae vážně a pak obsadila své místo v kruhu. Byla řada na mně. Nyx, prosím, pomoz mi být dostatečně silná, abych zvládla to, co dnes uvidím. Šla jsem k babi. Usmála se a řekla: "Co mi odhalíš, u-we-tsi-age-ya?"
Nechala jsem svojí kabelku v autobusu, ale dřív jsem z ní svůj symbol vzala. Z kapsy svých džínů jsem vytáhla stuhu vlasů. Byla to jedna z těch gumičkových pryžových pentlí, které neměly vyškubávat vlasy, když jste je použili, ale nikdy doopravdy nefungovaly. Podala jsem jí babičce. "Téměř vždycky se teď cítím, jako bych byla táhnutá několika různými směry několika rozdílnými lidmi. Někdy si myslím, že prasknu jako gumička a znovu se celá roztříštím. Tentokrát navždy."
Babička pomalu umístila mojí gumičku na oltářní látku. Když mi dávala mojí fialovou svíčku, objala moje ruce oběma svými. Její hlas se jen trochu třásl, když řekla: "Slyším tě, dítě."
Stoupla jsem si za babičku, stojíc v centru kruhu, a podívala se na Thanatos na můj další krok.
Z kouzelnického koše vzala velekněžka velkou krabici dřevěných doutnáků. Zvedla pytlík soli a řekla mi: "Můžeš nechat svou svíčku na oltáři. Tvoje babička poslouží jako držitel ducha, dokud nevyvoláš svůj živel."
Položila jsem svíčku doprostřed malého kruhu, který babička vytvořila věcmi, který jsme jí každý dali. Sklonila jsem se a políbila jí na měkkou tvář. "Bez ohledu, co dnes uvidíme, pamatuj si, že tě miluju a že stále máme jedna druhou," řekla jsem.
Babička mě objala a já si pomyslela, že mě políbí na tvář. Místo toho zašeptala: "U-we-tsi-age-ya, měj se na pozoru. Cítím oči sledující ze stínů."
Než jsem mohla cokoliv říct, dávala mi Thanatos dřevěné doutnáky stejně jako poslední instrukce. "Zůstanu po tvé levici, takže povedeš fyzické vrhnutí kruhu, ale jak přistoupíme ke každému prvku, já ho zavolám. Odhalující kouzlo je tkanina ve volání prvků. Jak se budeme pohybovat kolem kruhu, budu vyvolávat kouzlo solí a, pokud naslouchá, vyvolám Smrt." Thanatos pozvedla hlas, řídíc svá slova mým čekajícím přátelům. "S kruhem této síly očekávám docela hmotnou odpověď na své vyvolávání. Připravte se a pamatujte, tenhle rituál není něco, co to udělá vám, ale s vámi."
Pak zvedla ruce a odříkala: "Pojďme začít, jak máme v úmyslu skončit - hledejme pravdu, aby se tahle země, tihle lidé, mohli napravit."
Společně jsme Thanatos a já šly k Damienovi, který držel žlutou svíci oběma rukama a vypadal tak nervózně, jak jsem se cítila.
Dobře, jdeme, pomyslela jsem si. Prosím pomoz mi, Nyx. Tohle nemůžu udělat bez tebe.