Před obědem jsem měla šerm a lepší už to snad ani nemohlo být. No jo, dobře, přehním. Ještě lepší by samozřejmě bylo, kdybych i s kamarády byla tisíce kilometrů daleko od Školy noci, Neferet a Kalony. To ovšem zrovna nepřicházelo v úvahu, zvlášť po té Neferetině hororové přednášce o

maskování na upíří sociologii, a tak jsem měla radost aspoň z toho, že Drakovi jsem připadala

unavená, a proto mě nechal jen sedět a koukat se na ostatní.

Ve skutečnosti mi zas tak mizerně nebylo, a když jsem vylovila z kabelky zrcátko a natřela si pusu leskem (ještě že jsem ho neztratila!), neměla jsem pocit, že vypadám až tak zle. Když se k tomuhle projevu laskavosti přičetl fakt, že mezi kočkami, které přišli ke mně do pokoje jako chlupaté nápovědy, byl i jeho kocour, měla jsem pádný důvod našeho instruktora šermu pozorně sledovat.

Drak na první pohled působí jako další babiččin paradox. Zaprvé je malý. Zadruhé je sympaťák.

Stoprocentní. Tipovali byste ho na tátu v domácnosti, co peče sušenky a v případě nouze dokáže dceři zašít rozpáraný lem na sukni. V upířím světě, kde mají muži roli bojovníků a ochránců, se malý sympaťák normálně prosadí jen těžko. Ale když Drak vezme do ruky svůj meč, teda správně vlastně fleret, celý se úplně promění. Najednou je smrtelně nebezpečný. Ztvrdnou mu rysy. Samozřejmě nepovyroste, to by bylo uhozené (a taky to nejde), ale on to vůbec nepotřebuje. Je totiž tak rychlý, že jeho fleret doslova létá a jakoby srší vlastní energií.

Dívala jsem se, jak Drak driluje třídu v šermířských cvičeních. Spolužáci v téhle hodině nevypadali tak uloupeně, ale to bylo hlavně asi tím, že v ní šlo o fyzickou aktivitu, a ne duševní. Když jsem se na ně líp soustředila, uvědomila jsem si, že všichni sice provádějí ty správné pohyby, ale nikdo si nepovídá ani v legraci nepokřikuje na ostatní. Všichni dělali přesně, co měli, a to bylo fakticky divné. Co si budeme nalhávat - přimět tělocvičnu plnou puberťáků s ostrými věcmi v ruce, aby dělali přesně, co mají, je přece naprosto nemožné.

Zamračeně jsem koukala na skupinku kluků, které by normálně Drak už dávno musel okřikovat, aby dávali pozor a nechovali se jako hovada ( na Škole noci můžou učitelé říkat žákům, že jsou hovada, když se tak chovají, protože zmíněná hovada nemůžou běžet domů za maminkou a žalovat; díky tomu se zdejší studenti chovají jako hovada mnohem míň často než na normálních školách) , když v tom se Drak u mě zastavil a zaclonil mi výhled. Zamžikala jsem a vzhlédla k němu.

Zvolna a významně přimhouřil jedno oko a potom se obrátil zpátky ke třídě.

Za chvilku ke mně přikráčel jeho obrovský mainksý mývalí kocour, posadil se a začal si olizovat

mamutí tlapu. "Nazdar, Stínovlase." Podrbala jsem ho na hlavě a najednou si uvědomila, že takhle optimisticky naladěná jsem nebyla od chvíle, co mě málem zabil ten krakoun.

Škola sice připomínala noční můru a všude na nás číhalo nebezpečí, ale oběd byl jako oáza pohody. Naložila jsem si velikánskou porci svých milovaných špaget, vzala si k nim colu a sedla si k Damienovi a dvojčatům u našeho stolu.

"Tak co jste zjistili?" zašeptala jsem mezi dvěma maxisousty špaget marinara se sýrem.

"Vypadáš daleko líp," řekl Damien hlasem, který měl k šepotu zatraceně daleko.

"Je mi líp." Nechápavě jsem se na něho zadívala.

"Víte co? Měli bychom si procvičit cizí slova na tu písemku, co píšeme příští týden," pokračoval

hlasitě, otevřel svůj všudypřítomný notes a vytáhl tužku dvojku.

Holky zaúpěly. Já se na něj zamračila. Dostali ho lupiči těl nebo co?

"Jen proto, že se to tady trošku změnilo, si nemusíte úplně pokazit známky," trval neústupně na svém.

"Damiene, ty jsi otravný jak půlnoc," zavrčela Shaunee.

"Slabé slovo. Jsi otravný jak deset půlnocí a na nějakou blbou písemku z cizích slov se ti můžeme vy..."

Damien k nám otočil zápisník tak, abychom si všechny mohly přečíst, co napsal pod seznam slov. Krak. jsou u všech oken. Mají extrémně dobrý sluch.

Rychle jsme se po sobě s dvojčaty podívaly a já potom s povzdechem řekla: "Dobře, Damiene. Jak chceš. Budeme se s tebou učit na blbou písemku. Ale taky myslím, že jsi pěkně otravný."

"Bezva. Jako první tu máme slovo , koherentní' ." Ukázal na slovo tužkou.

Shaunee pokrčila rameny. "To zní jako ze Star Treku."

"Taky mi to tak připadá," podpořila ji Erin.

Damien jim věnoval znechucený pohled, který nemusel ani hrát. "Jste zoufale nevzdělané. Napíšu vám k tomu definici." Načmáral: Drak je na naší straně. "Další je,senzuální'. Zkus to Erin."

"Jééé, to vím, co znamená," vyhrkla Shaunee, chňapla po tužce a vyfoukla ji Erin před nosem. Vedle "senzuální" napsala: To jsem já! Na dolní polovinu papíru pak naškrábala: Anastasia je taky s námi :-)

"Smajlíci podle mého názoru do kultivovaného psaného projevu nepatří," pokáral ji Damien.

"Jdi se bodnout," odmávla to Shaunee.

" I s kultivovaným psaným projevem," doplnila Erin.

"Vezmu si další slovo," skočila jsem do toho rychle.

Seznamu jsem si ale ani nevšimla, rovnou jsem napsala: Musíme odsud dneska vypadnout, ale bez auta. Nešlo by zamaskovat. Zarazila jsem se, kousla se do rtu a pokračovala: Musíme dávat bacha. N. tuší, že chceme zdrhnout.

"Hmmm, já vlastně nevím, co přesně znamená. Napovíš mi, Damiene?"

"Ovšem." Napsal: Musíme rychle něco vymyslet. Než nám to překazí.

"Díky, další zkusím zase sama. Jen se potřebuju vteřinku zamyslet." Všichni jsme se mlčky věnovali jídlu a já dumala, ale ne nad cizím slovem "idiosynkratický" (upřímně řečeno, nad tím bych mohla strávit věčnost a stejně bych nepřišla na to, co to je).

Potřebovali jsme se co nejdřív dostat z areálu školy, a to tak, abychom přitom mohli využít moje maskovací schopnosti. Jenže Neferet ví, že se o něco takového pokusíme - to dala najevo dost jasně. Tím pádem bude tyhle naše schůzky u oběda odposlouchávat nejen přes krakouny, ale taky osobně přes mysl Damiena a dvojčat. K tomu jí stačí být fyzicky v jejich těsné blízkosti. Znovu se mi hrozně ulevilo, když jsem si uvědomila, že o skutečném cíli našeho útěku, klášteře benediktinek, víme jen já a Stevie Rae. Ještě že mě napadl ten trik s lístečkem...

"Mám to!"

Holky i Damien na mě zůstali zírat. Široce jsem se na ně usmála. "Vzpomněla jsem si, co znamená ,idiosynkratický'!" zalhala jsem bezostyšně. "A napadla mě perfektní metoda, jak si ta slova zapamatovat. Napíšu je na lístečky. Každý z vás jeden dostane a vy pak zkusíte přijít na to, co to slovo znamená, nebo si ho vyhledáte. Až si zapamatujete jeho definici, přijdete za mnou a já vám dám další. Bude to jako hra."

"Kape ti na maják nebo co?" vypravila ze sebe Shaunee.

"Ne," řekl nadšeně Damien, "je to bezva nápad. Tak nás to bude bavit."

Já zatím zuřivě trhala list ze zápisníku na pruhy a psala na ně: Jděte rychle do stájí. Všechny jsem pak pečlivě složila a pokračovala ve vysvětlování: "Ale zatím se na ta slova nedívejte, nejdřív si snažte zafixovat ty definice, které už jsme vymysleli. Ty lístečky si přečtěte, až skončí šestá hodina, hned jak zazvoní. Vážně to do té doby vydržte, ano? " Podala jsem každému z nich jeho "slovo" .

"No jo, spolehni se," zabručela Erin a strčila si papírek do kapsy značkových džín.

"Jasně, jak chceš. Z vás dvou budou jednou učitelé. A to nemyslím jako lichotku," prohlásila Shaunee a vzala si svůj lístek.

"Hlavně nezapomeňte, že až do zvonění se nesmíte podívat," zopakovala jsem ještě.

"Neboj," řekl Damien. "Poslyš, až je potom budeme číst, neměli bychom k sobě přivolat svoje živly, aby nám pomohly se líp soustředit?"

"Přesně!" zajásala jsem a vděčně se na něj usmála.

"Když už jsme u toho..." Shaunee sebrala papír, na který jsme psali. "Odnesu tohle na záchod a nechám svůj živel, aby to pořádně prostudoval." Upřeně se na mě zadívala a já přikývla. Pochopila jsem, že přivolá oheň a zničí důkaz naší "konspirace" , což je cizí slovo, kterému kupodivu rozumím.

"Půjdu s tebou ségra. Mohla bys třeba, no, potřebovat pomoc." Erin rychle vykročila za ní.

"Aspoň se nemusíme bát, že od dámských toalet chytne celá škola," zašeptal Damien.

"Do háje, já mám hlad!" Ke stolu se přiřítila Afrodita a sedla si vedle mě. Na talíři měla horu špaget. Jako obvykle vypadala fantasticky ale tak nějak neupraveně. Dlouhé vlasy, které jindy nosila rozpuštěné, měla stažené do ohonu, který zřejmě původně pracně vyčesala do výšky, ale teď byl prostě a jednoduše rozcuchaný.

"Jsi v pohodě?" zeptala je se šeptem a významně střelila pohledem k oknu, abych jí naznačila, že nesmíme mluvit moc nahlas, jinak nás krakouni uslyší. Doufala jsem, že si to vyloží správně.

Podívala se stejným směrem jako já, mírně přikývla a taky šeptem odpověděla: "Nic se nestalo. Darius je šíleně rychlý!"

Z toho jsem pochopila, že náš bojovník ji zřejmě přibral k jednomu ze svých nadzvukových běhů. Chvíli jsem přemýšlela, jaká je škoda, že nás odsud nemůže prostě jednoho po druhém odnést, ale aspoň jsem si do budoucna uložila upravenou verzi tohohle nápadu - až bychom někdy byli v nouzi, dokázal by dostat do bezpečí jednoho nebo i dvě mláďata.

"Venku je jich všude plno," sykla Afrodita tak potichoučku, že jse jí skoro nerozuměla.

"Po celém obvodu?" zamumlal Damien.

Přikývla a spolkla obří sousto špaget. "A taky po celém areálu," řekla, než si strčila do pusy další. Pořád mluvila co nejtlumeněji. "Ale zjevně jim jde hlavně o to, aby se bez jejich vědomí nikdo nedostal dovnitř ani ven."

"No my jim to předem rozhodně hlásit nebudeme," odvětial jsem. Podívala se na Damiena.

"Musíš jít pryč, abych si mohla popovídat s Afroditou. Chápeš?"

Chviličku vypadal ublíženě, ale pak jsem v jeho očích zahlédla záblesk porozumění. Zjevně mu došlo, že s Afroditou můžu mluvit, aniž bych musela mít strach, že se jí Neferet vetře do mozku a vyhrabe všecko, co jsme spolu probíraly.

"Chápu," řekl. "Tak se asi uvidíme.." Nechal větu viset ve vzduchu jako otázku.

"Prostě si potom přečti ten lísteček se slovem, jo?"

Usmál se. "Dobře."

"Lísteček se slovem?" zeptala se Afrodita.

"To jsem vymyslela proto, aby za mnou po vyučování přišli do stájí a já jim o tom nemusela předem říkat. Když to bude překvapení i pro ně, Neferet taky nějaký čas potrvá, než jí dojde, co chystáme."

"A my mezitím stihneme utéct?"

"Doufám," zašeptala jsem. Naklonila jsem se k ní blíž. Bylo mi fuk, jestli to krakounům bude

připadat podezřelé. Nám myšlenky přečíst nemohli. "Hned po skončení poslední hodiny běžte s

Dariem do stájí. Drak i Anastasia jsou na naší straně, takže jsme to s těmi kočkami asi pochopili

správně a můžeme věřit i Lenobii."

"A ta by nám mohla pomoct utéct přes to slabé místo ve zdi, co je za stájemi?"

"Přesně. Fajn, teď ti řeknu ještě něco, ale nesmíš o tom nikomu povědět, ani Dariovi ne. Slibuješ?"

"No jo, jak chceš. Nikdo to ze mě nedostane, leda přes moji mrt..."

"Ne, takhle to úplně stačí," skočila jsem jí do řeči. O žádných mrtvolách jsem nehodlala nic

poslouchat.

"Dobře, prostě to nikomu nepovím. O co jde?"

"Až se odsud dostaneme, nevrátíme se do tunelů. Půjdeme do kláštera benediktinek."

Ostražitě se na mě zadívala a v jejím pohledu se zračilo mnohem víc inteligence, než by u ní většina lidí hádala. "Vážně myslíš, žeje to dobrý nápad?"

"Stoprocentně věřím sestře Marii Anděle a ztunelů nemám dobrý pocit."

"Do hajzlu. Vždycky když tohle řekneš, kouká z toho nějaký průšvih."

"Mně se to taky nelíbí, krucinál! Ale všimla jsem si tam temnoty, kterou teď vídám až moc často."

"Neferet," sykla Afrodita.

"Bohužel asi jo." Zvolna jsem pokračovala, spíš jsem přemýšlela nahlas. "Podle mě by ji přítomnost jeptišek mohla odradit. Sestra Marie Anděla se navíc jednou zmínila, že v jejich klášteře je nějaké mocné místo, kde viděla všelijaké divné věci, takže moje schopnost ovládat živly ji zas až tak moc nevyšokovala. Říkala tomu myslím Mariánská jeskyně." Jakmile jsem to vyslovila, pocítila jsem vnitřní jistotu, která znamenala, že Nyx moje volby schavaluje. "Snad bychom mohli tu sílu nějak využít, jako jsme to předtím dělali s tím zdrojem u východní zdi. Přinejmenším tam třeba načerpám síly, abych nás mohla zamaskovat."

"Mariánská jeskyně? Něco takového by spíš mělo být někde ve skalách u moře než v Tulse, ne? Hele, hlavně nezapomínej, že to mocné místo u východní zdi nesloužilo pokaždé jenom k dobrým věcem, ale taky k pěkným hnusárnám," pronesla. "A co Stevie Rae a její příšery? A tví kluci?"

"Ti už tam budou. Aspoň doufám. Nádraží sledujou krakouni. Jestli Stevie Rae nevymslí nějaký

způsob, jak kolem nich proklouznout, tak je možná chytnou."

"Koukni, já s ní strávila celé dva dny a můžu tě ujistit, že je zatraceně šikovná, akorát občas

nepoužívá úplně fér prostředky." Odmlčela se a rozpačitě se ošila.

"Co je?" pobídla jsem ji.

"Hele, řeknu ti to, ale musíš mi slíbit, že mi budeš věřit."

"Dobře slibuju. O co jde?"

"No, když už mluvíme o tvojí kámošce kovbojce a jejích bezva fintách, na něco jsem si vzpomněla. Zjistila jsem to, když jsme se, no , však víš co."

"Otiskly?" řekl ajsem a snažila se (neúspěšně) potalčit úsměv.

"Na tom není nic k smíchu, ty káčo," odsekla. "Pěkně mě to štve. Ale to je fuk. Pamatuješ, jak ses

Stevie Rae ptala na to, kam až ty tunely sahají a tak?"

Zalovila jsem v paměti. "Jo, pamatuju." Pak se mi stáhl žaludek, protože jsem si tu scénu v duchu

přehrála a vybavilo se mi, jak nepřirozeně se kámoška tvářila, když jsem se jí ptala na další červená mláďata. Začala jsem tušit, co se mi Afrodita chystá povědět, a obrnila se proti tomu.

"Lhala ti."

Přesně to jsem čekala, ale tím nebylo o nic lehčí to doopravdy slyšet. "V čem přesně?"

"Takže mi věříš?"

Povzdychla jsem si. "Je to smutné, ale jo. Otiskly jste se. To znamená, že k ní máš v určitém směru blíž než kdokoli jiný na světě. Znám to ze svého otisku s Heathem."

"No, tak bacha. Já nemám nejmenší chuť provozovat se Stevie Rae nějaké prasárničky."

Obrátila jsem oči v sloup. "To jsem nemyslela, ty trubko. Jsou různé druhy otisků. Moje spojení s

Heathem je hodně fyzické, ale on se mi taky už roky líbí. Ehm, hádám správně, že tebe Stevie Rae nikdy nepřitahovala?"

"Tím si můžeš být zatraceně jistá," odvětila suše.

"Obě máte hodně silné mentální schopnosti. Jste tím pádem logicky propojené na úrovni mysli, ne tělesně."

"Prima, jsem ráda, že to uznáváš. A právě díky tomu vím, že ti lhala, když tvrdila, že jiná červená

mláďata než ta, která nám představila, neexistují. Existují. Ona o nich ví a je s nimi v kontaktu."

"Jseš si tím naprosto jistá?"

"Stoprocentně," odpověděla.

"No, teď se tím nemůžu zatěžovat, ale částečně by to vysvětlovalo tu temnotu, kterou jsem tam dole cítila. Je to stejná aura, jakou dřív mívala Stevie Rae. Ale tohle budeme řešit, až se odsud

dostaneme," uzavřela jsem. Byla jsem zklamaná a naštvaná, že mi moje nej kámoška záměrně lhala.

"Nerada ti to říkám, ale Stevie Rae má víc tajemství než Paris Hilton kabelek. Ale ber to z té lepší

stránky. Vsadím boty, že tvoje prolhaná kovbojka, příšery i tvoji kluci ptakoušům v pohodě

proklouznou pod zobákem."

"To doufám." S povzdechem jsem začala muchlat ubrousek.

"No tak," zamumlala. "Nenech se tím rozhodit. Stevie Rae ti sice neříká všechno, ale já vím, že jí na tobě záleží, fakt hodně. A taky se drží na straně dobra, i když je to pro ni občas hodně těžké."

"Vždyť já vím. Stevie Rae má určitě dobrý důvod, proč má přede mnou tajemství. A já jí nemám co

vyčítat, sama jsem kamarádům zatajila spoustu věcí." Jo, dodala jsem v duchu. A taky z toho byl

parádní průšvih.

"Takže to, že vypadáš, jako bys potřebovala prášky proti depresi, asi nebude jen kvůli Stevie Rae."

Pátravě se na mě zadívala a pak zvedla obočí. "Jasně, už rozumím. Máš trable se svým klukem. Nebo spíš se svými kluky?"

"Bohužel, množné číslo je správně," zahučela jsem.

"Kdysi jsem s Erikem chodila, ale sama nejlíp víš, že to už je dávno pasé. Jestli si potřebuješ

popovídat, jsem k dispozici."

Koukla jsem se na ni a uvědomila si, že má pravdu. Byla to ironie osudu, ale ona vážně představovala ideální osobu.

"Nejsem si jistá, jestli chci s Erikem chodit," vyhrkla jsem.

Oči se jí maličko rozšířily, ale na hlase nedala nic znát. "Tlačí na tebe, abys s ním spala?"

Pokrčila jsem rameny. "Jo. Ne. Trochu. Ale nejde jen o tohle." Naklonila jsem se ještě blíž a ztlumila hlas. "Afrodito, choval se k tobě někdy jako nějaký žárlivý cvok a diktátor?"

Sarkasticky ohrnula ret. "Zkoušel to. Jenže já si žádné žárlivé scény nenechám líbit." Po chvilce

vážnějším tónem dodala: "Ty bys mu je taky trpět neměla, Zoey."

"Já vím, a taky že mu je netoleruju." Povzdychla jsem si.

"Až se vyhrabeme z tohohle marastu, budu muset vyřešit spoustu věcí."

"To zní pěkně. Vymotáš se z jednoho průseru a hned na tebe čeká druhý." Zhltla další sousto špaget.

"No, nejdřív něco uděláme s tímhle konkrétním problémem, v osobních dramatech se můžu plácat

potom. Vyřiď Dariovi, ať se připraví na nejhorší. Měl pravdu, Kalonu vůbec nepotěší, že jsme mu

foukli."

"Přesněji řečeno ho nepotěší, žes mu foukla ty. Vážně ho bereš."

"Já vím a byla bych ze srdce ráda, kdyby ho to přešlo," prohlásila jsem.

"Hele, přemýšlela jsi o té první básničce, co ti Kramisha dala, než jsme odešli z tunelů? Vypadala

jako návod, jak se Kalony zbavit."

"No, jestli je to návod, tak já ho rozhodně nechápu."

Nechtěla jsem před ní přiznat, že jsem si na Kramishinu básničku vůbec nevzpomněla - teda aspoň na tuhle ne. Zajímala mě totiž akorát ta druhá, která naznačovala, že bych Starkovi mohla nějak vrátit lidskost. Když jsem si to uvědomila, sevřel se mi žaludek. Co když Stark záměrně odvádí mou pozornost ? Co když to na mě jen hraje, když jsme spolu sami, protože chce, abych se soustředila na něj a ne na tu druhou básničku a další podstatné věci - jako třeba na plán, jak se dostat ze Školy noci?

"No, vidím, že máš problémů až nad hlavu. A dala by se shrnout do jednoho jedinéhoslova,"

poznamenala Afrodita.

Podívaly jsme se na sebe a obě zároveň řekly: "Kluci." Zafrkala smíchy a já se mírně hystericky

zachichotala.

"Snad příjde den, kdy budeme mít tohle všechno z asebou a kluci budou opravdu tvůj největší

problém." Zaváhala a dodala: "Doufám, že pořád nemyslíš na Starka."

Pokrčila jsem rameny a nacpala si do pusy obří sousto špaget.

"Koukni, trochu jsem se na něj poptala a ten kluk je hrozný. Tečka, konec filmu. Zapomeň na něj."

Polkla jsem, ještě chvíli žvýkala a polkla zbytek. Afrodita se na mě pořád zkoumavě dívala.

"Ta básnička ani nemusí být o něm," řekla.

"Já vím," odvětila jsem.

"Vážně? Hele, teď nás halvně musíš odsud dostat a pak se zbavit Kalony - když už nic, aspoň ho

zahnat pryč. Soustřeď se na to. Na Starka, Erika, Heatha i Stevie Rae můžeš myslet potom."

"Ano, já vím," zopakovala jsem důrazně. "Teď se tím trápit nebudu."

"Fajn, dobře. Pořád si jasně pamatuju, jak si vypadala tu noc, co Stark umřel. Dostal se ti pod kůži. Ale nesmíš zapomínat, že ten Stark , co se tady prochází jako pán světa, rozdává si to s jednou holkou za druhou, hrabe se jim v hlavách a pak je odkopává, není ten kluk, který ti umřel v náručí."

"Co když je, a jenom potřebuje projít proměnou jako Stevie Rae?"

"No, já předem říkám, že kvůli tomuhle kterénovi se dalšího kousku svojí lidskosti nevzdám. Do

hajzlu, Zoey, i Erik je lepší než Stark! Vnímáš mě vůbec?"

"Vnímám." Zhluboka jsem se nadechla. "Fajn, nechám chvíli kluky na pokoji a udělám všechno pro

to, abych nás dostala ven a zbavila se Kalony."

"Bezva. Kluky můžeš řešit potom."

"Platí," řekla jsem.

"A nejlepší kámošku taky."

"Platí," zopakovala jsem.

"Fajn."

Obě jsme se zase začaly věnovat jídlu. Všechno, co jsem jí slíbila, jsem myslela vážně. Byla jsem pevně rozhodnutá, že svoje osobní problémy odložím na jindy. Fakticky. Ale znáte to...