1.kapitola
Kalona zvedl ruce. Neváhal. Neměl jediný pochyb o tom, co musí udělat. Nedovolil by ničemu, nebo nikomu, aby mu stál v cestě, jako lidský chlapec, který stál mezi ním, a tím po čem touží. Ne, že by chtěl zabít toho chlapce. Byla to jen nutnost. Necítil výčitky, ani lítost. Po celá staletí, od chvíle, co Kalona padl, toho cítil velmi málo. Takže jednoduše okřídlený nesmrtelný zlomil chlapci vaz a skoncoval s jeho životem.
"Ne!"
Tak velká úzkost, jenž vycházela z toho jediného slova, zmrazila Kalonovo srdce.
Pustil chlapcovo mrtvé tělo a otočil se ve chvíli, kdy Zoey běžela směrem k němu. Jejich oči se setkaly. V jejích bylo zoufalství a nenávist. V jeho bylo možné odmítnutí. Snažil se zformulovat slova, kterými by ho pochopila, aby jí odpustil. Ale nebylo nic, co by mohl říct, co by změnilo to, co viděla a to i kdyby mohl udělat nemožné. Ale nebyl čas.
Zoey na něj hodila plnou sílu Ducha.
Nesmrtelného udeřila překvapující síla, která byla víc než fyzická. Duch byl její podstata - její duše - živel, který ho udržoval po celá staletí,
a se kterým se cítil nejpohodlněji , stejně jako nejsilněji. Zoeyin útok jej sežehl. Nadzvedl ho s takovou silou, že ho to hodilo přes obrovskou kamennou zeď, která oddělovala upíří ostrov od Benátského zálivu. Obklopily jej ledové vody a dusily ho. Na okamžik bolest v Kalonovi byla tak umrtvující, že proti ní nebojoval. Možná by už měl nechat toho boje na život a na smrt. Možná, by si jednou měl dovolit, nechat se od ní porazit. Ale dřív než za úder srdce, to Kalona ucítil. Zoeyina duše se rozbila, a skutečně jako jeho pád ho nesl z jedné oblasti do druhé, její duše opustila tento svět.
Tahle pravda byla horší, než její úder proti němu.
Ne Zoey! Nikdy neměl v úmyslu způsobit jí škodu. Dokonce i přes všechny ty intriky Neferet, přes všechny manipulace Tsi-Sgili a plány, pevně se držel vědomí, že navzdory všemu používal jeho obrovské nesmrtelné síly aby udržel Zoey v bezpečí, protože nakonec ona byla nejblíže tomu, kdo mohl přijít k Nyx v této oblasti - a to byla oblast, ze které on odešel.
Boj proti zotavení se ze Zoeyina útoku, Kalona zvedl své masivní tělo z vlny a náhle si uvědomil pravdu. Kvůli němu Zoeyina duše zmizela, což znamená, že zemře. S prvním závanem vzduchu vydal trýznivý výkřik zoufalství, který odrážel její poslední slova: "Ne!"
Opravdu věřil, že jeho pád způsobí to, že nebude mít pocity? Bylo mu špatně, až z toho bláznil. Tak moc špatně. Emocemi zbitý na cáry letěl těsně nad hladinou, řezán dál už tak zraněný duchem , který proti němu zuří, oslabený a krvácející na duši. S rozmazaným, zčernalým viděním se díval přes lagunu, musel mžourat, aby viděl světla, které dávaly najevo zemi. To musel být palác. Neměl na vybranou.
Pomocí posledních sil Kalonova křídla tlačila proti vzduchu, zvedla jej přes zeď, kde padl na zmrzlou zem.
Nevěděl, jak dlouho tam ležel v chladné temnotě noci, zraněný a ohromený, jak jím emoce otřásly na duši. Když se podíval dál do jeho mysli, tak rozumněl dobře tomu, co se stalo. Spadl znovu, ale tentokrát to bylo více duchovní, než tělesné, i když jeho tělo nereagovalo ani na jediný příkaz.
Cítil ji, ještě předtím, než promluvila. Bylo to tak mezi nimi od prvního dne, ať už si to přál, či ne, prostě cítili jeden druhého.
"Dovolil si Starkovi, aby byl svědkem smrti toho kluka!" Neferetin hlas byl chladnější, než ledové moře.
Kalona se otočil tak, aby mohl vidět víc než jen špičku jejích bot na jehlách. Podíval se na ni, mrkajíc, aby viděl lépe.
"Nehoda." Jakmile našel zase svůj hlas, podařil se mu skřípavý šepot. "Zoey tam neměla být."
"Nehody jsou nepřijatelné a nejde mi o to, že ona tam byla. Vlastně, důsledek toho, co viděla se mi spíš hodí."
"Víš, že se její duše rozbila?" Kalona nenáviděl nečekanou slabost v jeho hlase a divné pocity v jeho těle, steně jako nenáviděl účinek Neferetiny ledové krásy na něj.
"Dokážu si jasně představit, že většina upírů na ostrově to už ví. Jak typické, Zoeyin duch nebyl zrovna klidný, když odcházel. Zajímalo by mě však, kolik upírů také cítilo ránu jejího žalu. "Neferet si poklepala zaujatě bradu jedním dlouhým, ostrým nehtem.
Kalona mlčel a snažil se uvnitř sebe spojit kousíčky jeho roztrhané duše, ale země jeho tělo držela příliš reálně a on neměl sílu k tomu, aby vzlétl nahoru a dostal jeho duši zpátky na Onen svět, tam kde byla dřív.
"Ne, nedokážu si představit žádného z nich, že by to cítil," pokračovala Neferet jejím nejchladnějším, většinou vypočítavým hlasem. "Žádný z nich není spojen s Temnotou, s tebou, jako jsem já. Není to tak, má lásko? "
"Jsme jednoznačně spojeni," Kalonovi se podařilo říct, když náhle si přál, aby ta slova nebyla pravda.
"Opravdu. . . "Řekla, stále rozptylujíc její myšlenky. Pak Neferet vyvalila oči když jí napadlo něco nového. "Dlouho jsem přemýšlela, jak to bylo, že A-ye se podařilo ti ublížit, jako fyzicky silný nesmrtelný, to jde dost těžko, i když tě ty směšné Čerokézké ježibaby mohly chytit do pasti. Věřím, že Zoey v sobě tu moc má a tys ode mně nenápadně čerpal informace. Tvoje tělo může být poškozeno, ale pouze prostřednictvím tvého ducha. Není to fascinující? "
"Já se už uzdravuji." Vložil do jeho hlasu tolik síly, kolik jen bylo možné. "Odveď mně zpět na hrad na Capri. Vezmi mě na střechu, tak blízko k nebi, jak jen mohu být, a já znovu nabudu své síly. "
"To si dokážu představit, jak bys rychle nabyl sil. Ale já už mám s tebou jiné plány, lásko. "Neferet zvedla ruce a roztáhla je nad ním. Jak pokračovala v mluvení, tak začala své prsty plést ve vzduchu, vytvářet složité vzory, jako když plete pavučinu. "Nedovolím Zoey, aby mezi nás zase zasáhla."
"Rozbití duše je trest smrti. Zoey už pro nás není žádné nebezpečí, "řekl. S tím vědomím Kalonovy oči sledovaly Neferet. Volala k sobě z temnoty lepkavé provazce, které až příliš dobře poznával. Strávil dlouhou dobu bojem proti Temnotě, předtím než přijal její chladnou sílu. Byla pulsující a tak známě a neklidně se třepotala, pod jejími prsty.
Neměla by být schopna tak hmatatelně poroučet Temnotě. Takhle myšlenka mu proběhla jako umíráček jeho unavenou myslí. A velekněžka by neměla mít takovou moc.
Ale Neferet už nebyla jen velekněžka. Přerostla hranice této role, už před nějakým časem. Neměla žádné potíže s ovládáním svíjející se Temnoty, kterou přivolala. Stává se nesmrtelnou, uvědomil si Kalona. A s tímto vědomím se k jeho strachu připojila lítost, zoufalství a hněv,který už tak bublal v padlém válečníkovi Nyx.
"Jeden by si myslel, že je to rozsudek smrti," Neferet mluvila klidně, když přivolávala stále víc a víc inkoustově černých vláken, "ale Zoey má strašně nepohodlný zvyk přižívat. Tentokrát se chystám zajistit, aby doopravdy zemřela."
"Zoeyna duše má také zvyk se reinkarnovat," řekl a tím záměrně trápil Neferet, aby se tím pokusil zmařit její záměr.
"Pak ji budu ničit znovu a znovu!" Neferet zvýšila své soustředění hněvem, který v ní vyvolal. Temnota se točila a sílila, svíjela se obrovskou mocí ve vzduchu kolem ní.
"Neferet." Pokusil se k ní dostat pomocí jejího jména. "Myslíš, že doopravdy chápeš, k čemu se tu zrovna snažíš dát příkaz?"
Její pohled se setkal s jeho a poprvé v nich Kalona viděl rudé skvrny, které byly vnořeny ve tmě jejích očí. "Samozřejmě, že ano. To je to, co nevýznamné bytosti nazývají zlo."
"Nejsem nevýznamná bytost a zlem to nazývám také."
"Ach, po celá staletí jsi to nedělal." Její smích byl zlý. "Ale zdá se, že v poslední době jsi žil až moc se stíny ze své minulosti, místo toho, aby sis liboval v krásných temných silách současnosti. Vím, kdo za to může."
S obrovským úsilím se Kalona vytlačil do sedu.
"Ne, nechci, aby ses hýbal." Neferet na něj ukázala jedním prstem a nitě Temnoty se mu ovázaly kolem krku. Pevně a prudce ho přitiskly k zemi.
"Co ode mě sakra chceš?" zachraptěl.
"Chci, abys sledoval ducši Zoey na Onen svět a ujistil se, že žádnému z jejích přátel," ušklíbla se při tom slově "se nepodaří najít způsob, jak ji přemluvit, aby se vrátila do svého těla."
Nesmrtelným projel šok. "Byl jsem vyhoštěn ze země Nyx. Nemůžu tam Zoey sledovat."
"Ach, mýlíš se, má lásko. Všechno bereš moc doslova. Nyx vyhnala tebe-ty jsi padl-ty se tam nemůžeš vrátit. Takže jsi tomu po staletí věřil. Doslova." Dramaticky si povzdechla, když se na ni nechápavě podíval. "Tvoje nádherné tělo bylo vyhoštěno, to je všechno. Řekla snad Nyx něco o tvé nesmrtelné duši?"
"To nemusela říkat. Je-li duše oddělena příliš dlouho od těla, tělo zemře."
"Ale tvoje tělo je nesmrtelné, což znamená, že může být odděleno od jeho duše na dobu neurčitou, aniž by zemřel." řekla.
Kalona se snažil udržet tenor jejího slova, který ho naplnil, pryč z jeho výrazu. "Je pravda, že nemohu zemřít, ale to neznamená, že pokud bude i nadále moje tělo poškozené, jestli moje duše přece jen neopustí mé tělo na moc dlouho," Můžu se na věčnost ... až do bláznění ... stát jen nikdy neumírající schránkou mého těla... Tyto možnosti kroužily jeho myslí.
Neferet pokrčila rameny. "Pak si budeš muset být jist, že tvůj úkol dokončíš brzy. Pak se budeš moct vrátit do tvého krásného nesmrtelného těla předtím, než se nenapravitelně poškodí."
Usmála se na něj. "Byla bych velice zklamaná, kdyby se něco stalo tvému tělo, má lásko."
"Neferet, nedělej to. Uvedeš do pohybu věci, které budou vyžadovat platby a důsledky, kterým dokonce ani ty nebudeš chtít čelit."
"Nevyhrožuj mi! Pustila jsem tě z tvého trestu odnětí svobody. Milovala jsem tě. A pak jsem tě sledovala, jak dolézáš, za usměvavou puberťačkou. Chci ji pryč z mého života! Důsledky? Přijmu je! Nejsem slabá, bezmocná Velekněžka, která slouží bohyni. Copak to nechápeš? Kdybys nebyl tak rozptylován tím dítětem, věděl bys, co se se mnou děje. Jsem nesmrtelná stejně jako ty, Kalono!" Její hlas byl děsivý, zesílený mocí. "Jsme perfektní. Zkus tomu uvěřit stejně jako tomu, a to je něco, čemu
uvěříš brzy, že s Zoey Redbirdovou je konec."
Kalona na ní zíral s tím, že Neferet byla opravdu šílená. Přemýšlel, proč její šílenství posloužilo k tomu, aby zvětšila své síly a posílila svou krásu.
"Tak tohle je to, co jsem se rozhodla udělat," pokračovala. Mluvila metodicky.
"Zastrčím tvoje sexy, nesmrtelné tělo někam pod zem, zatímco tvoje duše bude cestovat na Onen svět a zajistí, že Zoey už se nikdy nevrátí."
"Nyx to tak nenechá!" Jeho slova vzplanula dřív, než je mohl zastavit.
"Nyx ti vždy dává svobodnou vůli. Jako její bývalá velekněžka, vím bez jakýchkoliv pochyb, že ti umožní, aby tvoje duše odcestovala na Onen svět," řekla Neferet potutelně.
"Pamatuj si, Kalono, mojí pravou lásku. Pokud zajistíš, že Zoey zemře, odstraníš tím poslední překážku, která nám brání v tom vládnout bok po boku. Ty a já budeme silní tak, že si to ani nedokážeš představit v tomto světě moderních zázraků. Přemýšlej o tom-podmaníme si lidi a přivede zpět k vládě upíry s jejich krásou, vášní a neomezenou mocí. Země bude naše. Skutečně dáme nový život nádherné minulosti!"
Kalona věděl, že to hraje na jeho slabé stránky. Mlčky se proklínal za to, že jí nechal tak moc nahlédnout do své nejhlubší touhy. Důvěřoval jí. Takže věděla, že protože nebyl Erebus, nemohl nikdy opravdu stanout po boku Nyx na Onom světě a tak chtěl vrátit zpátky co nejvíce z toho, co ztratil, v tomto moderním světě.
"Víš, moje lásko, když si to uvědomíš, logicky je jen správné, že půjdeš za Zoey a postavíš se mezi její duši a její tělo. Mohlo by to prostě posloužit tvé dokonalé touze." Neferet promluvila nonšalantně, jako kdyby ty dva diskutovali o materiálnu na její nové šaty.
"Jak mám najít duši Zoey?" Snažil se zeptat věcným tónem. "Onen svět je obrovská oblast, jen bohové a bohyně ho můžou přejít."
Neferet na něj vrhla nevýrazný a pevný pohled. Spatřil její krutou strašnou krásu. "Copak budeš předstírat, že s ní nejsi spojen duší!" Nesmrtelná Tsi Sgili
se zhluboka nadechla. Rozumnějším tónem pokračovala "Přiznej se, má lásko. Můžeš najít Zoey tak, jak nikdo jiný. Jak si vybereš, Kalono? Rozhodneš se zůstat na mé straně nebo zůstaneš otrokem minulosti?"
"Chci vládnout. Vždycky budu chtít vládnout," řekl bez váhání.
Jakmile promluvil, oči Neferet se změnily. Zeleň v nich zcela pohltila šarlatová. Otočila na něj svůj zářící, uvězňující a strhující pohled. "Pak mě poslouchej Kalono, padlý válečníku Nyx, máš můj slib, že tvé tělo udržím v bezpečí. Když se Zoey Redbirdová, mládě a velekněžka Nyx, už nikdy nevrátí, přísahám, že odstraním tyto temné řetězy a umožním tvému duchu vrátit se. Pak tě přenesu na střechu našeho hradu v Capri a nechám oblohu, aby ti vdechla zpátky život a sílu. Pod podmínkou, že tu budeš jako můj choť, můj ochránce a můj Erebus."
Kalona ji jen bezmocně sledoval, nemohl ji zastavit. Neferet přejela jedním dlouhým špičatým nehtem přes dlaň její pravé ruky. Krev jí kapala z ruky a ona ji zvedla, v nabídce. "Touto krví stvrdím sílu, krví svážu přísahu." Všude kolem ní byla tma. Pohnula se, svíjela se, třásla se a pila její krev. Kalona cítil, jak k sobě přivolává Temnotu.
"Ano!" vydal z krku hluboký sten, když se kolem něj obtočila nenasytná Temnota.
Když Neferet pokračovala, její hlas byl vysoký a prosáklý mocí. "Je to tvá vlastní volba. Tím, že jsem tuto přísahu stvrdila mou vlastní krví s Temnotou, se ti nepodaří ji zlomit-"
"Neselžu."
Její nesmělý úsměv jen podtrhl její krásu, oči měla podlité krví. " Pokud, Kalono, padlý bojovníku Nyx, rozbiješ tuto přísahu a selžeš v mém příkazu najít a zničit Zoey Redbirdovou, rodící se velekněžku Nyx, bude držet nadvládu nad tvým duchem tak dlouho, jak dlouho budeš nesmrtelný."
Odpověď na její slova nevyřkl on, byla vyvolaná svůdnou tmou. I když po celá staletí bylo jeho výběrem Světlo. "Kdyby se mi to nepodařilo, budeš mít nadvládu nad mým duchem tak dlouho, jak dlouho budu nesmrtelný."
"Tak jsi přísahal." Neferet opět položila svou dlaň a vytvořila jí krvavé X na svém těle. Měděná vůně zavanula ke Kalonovi, jako dým stoupající z ohně, když znovu zvedla ruku do tmy. "Tak se staň!" Neferetina tvář se zkroutila bolestí, Temnota z ní znovu pila, ale ona neuhnula. Temnota se přesunula do vzduchu kolem ní, nasycena krví a její přísahou.
Teprve pak spustila ruku. Vystrčila jazyk a olízla si šarlatovou linku. Krvácení ustalo. Neferet k němu přistoupila, sklonila se a jemně položila ruce na obě strany jeho tváře. Stejně, jako když on držel lidského chlapce předtím, než mu zasadil smrtelnou ránu. Cítil, jak Temnota pulsuje kolem ní a jako bouřlivý býk netrpělivě čekal, až jeho milenka zavelí.
Její krví zarudlé rty se zastavily těsně u těch jeho. "S mocí, která mi prochází krví, a sílou mého života vám přikazuji, má lahodná vlákna Temnoty, vezměte mou přísahu vázanou nesmrtelnou duší jeho těla a vyšlete ho na Onen svět. Jdi a udělej, co jsem ti nařídila. Přísahám, že obětuju tvůj nevinný život, pokud to zkazíš. Posílám tě, naplň ho!"
Neferet se zhluboka nadechla a Kalona viděl tenké nitě, které klouzaly po jejích plných, rudých rtech. Ona vdechnula Temnotu. Když jí byla naplněná, zakryla si svá zčernalá ústa a vtiskla mu krvavý polibek. Foukala do něj Temnotu s takovou silou, že mu jeho zraněná duše vyklouzla z těla. Jeho duše vykřikla v nehlučné agónii. Kalona byl nucen jít nahoru. Do říše jeho bohyně, která ho vyhostila. Opouštěl své tělo bez života, připoután přísahou, která byla svázána se zlem. Byl vydán na milost a nemilost Neferet.