Kalona nedokázal říct,jak dlouho už je v Nyktině říši.Otřes,který mu způsobily Neferetiny provazce Temnoty,když ho odtrhly od těla,byl tak strašlivý, že zprvu fyzicky ani duševně nevnímal nic než bázeň a strach z návratu do bohynina světa. Stále měl v živé paměti,jak krásně tam je,jak ryzí úžas v něm onen svět budil a jaké pro něj míval kouzlo. Zvlášť pro něj. Když jsem ještě patřil,byl jiný. Náležel k mocnostem Světla,chránil Nyx přede vším, co Temnota vyčarovala,aby vychýlila rovnováhu světa ve prospěch zla,bolesti,sobeckosti a beznaděje, z nichž čerpala sílu. Po nesčetná staletí se mu dařilo bohyni střežit před vším kromě sebe samého. Byla v tom jistá ironie, že Temnota ho donutila k selhání pomocí lásky. Ještě ironičtější však bylo,že i Světlo proti němu pak použilo lásku,aby ho uvěznilo. Krátce se zamyslel,zda mu láska dokáže ublížit ještě hůř než dosud. Uměl by ještě vůbec milovat?Neferet nikdy nemiloval.Využil ji,aby se osvobodil z podzemního vězení,a ona pak pro změnu využila jeho k vlastním cílům. Miluje Zoey? Nechtěl být příčinou její zkázy,ale výčitky svědomí nejsou totéž co láska. A to samé platí o lítosti. Tyto emoce nebyly dostatečně silné,aby pro ně obětoval svobodu svého těla a zachránil ji. Jak procházel bohyninou říší,postupně všechny úvahy o lásce a jejích bolestných nástrahách nechal odplynout a začal se soustředit na svěřený úkol. V první řadě musí najít Zoey.Nato potřebuje zajistit, že se nevrátí na zem.Tak získá zpět své tělo a splní slib,kterým se zavázal Neferet. Najít Zoe nebylo nikterak těžké. Stačilo na ni zaměřit svou vůli a jeho duše na vlnách Temnoty odplula přímo k ní – tedy k střepům její roztříštěné duše. Byl tam s ní ten lidský chlapec,kterého zabil,lépe řečeno byl s tou částí, v níž toho ze Zoey a jejího života zůstalo nejvíce. Kalona se zaujetím a údivem sledoval,jak ji chlapec konejší,ujišťuje – a pak ji zřejmě instinktivně odvádí k bohyninu posvátnému háji. K místu,v němž se soustředila Nyktina nejčistší podstata,a dokud rovnováha Světla a Temnoty zůstala neporušená,nedokázalo tam vstoupit žádné zlo. Dobře se na ten háj pamatoval. Právě tam si poprvé uvědomil,že Nyx miluje. V té hrozné době,než se rozhodl od ní odklonit, to bývalo jediné místo, kde dokázal nalézt aspoň trochu klidu. Pokusil se tam vstoupit znovu. Chtěl následovat Zoey a Heatha a zbavit se toho břemene, které na něj svými intrikami vložila Neferet, jenomže hranice posvátného háje překročit nemohl. Pokusil se o to, ale zmocnila se ho slabost,lapal po dechu. Silně to připomínalo, jak se cítil pokaždé, když se ocitl v sevření země. Tentokrát ho neuvěznila, jen odrazila svým mocným klidem a kouzlem. Stal se součástí Temnoty a Nyktin háj ho nepřijal. Napůl čekal, že se před ním co nevidět zjeví sama Nyx, prohlásí ho za vetřelce – byla by pochopitelně v právu – a znova ho zapudí. Bohyně se však neukázala. Neferet zřejmě měla pravdu. Kdyby Nyx zapověděla přístup jeho tělu i duši, jistě by na příkaz své paní přispěchal sám Erebus a veškerou mocí božského druha ho z onoho světa vyhnal. Bohyně mu tedy ponechala svobodu, tu prokletou možnost volby. Směl se vrátit a znovu spatřit záblesk toho, po čem nejvíce touží, a přitom to nikdy nemůže získat. Zahořel v něm hněv, známý a bezpečný. Sledoval Zoey a toho kluka alespoň zpovzdálí. Brzy si totiž uvědomil, že postačí, když je udrží uvnitř háje, a tím svůj úkol s trochou trpělivosti splní. Zoey zvolna bledla a ztrácela se. Měnila se v neklidnou Caonic Shi´ , a jako taková už by se do svého těla nikdy vrátit nedokázala. Z pomyšlení, že se ze Zoey stane bytost, jež není ani živá, ani mrtvá a nikdy nenajde klid, se ho zmocňoval nezvykle bolestný pocit. Zase ty city! Zbaví se jich někdy?Ano. Nějaký způsob jistě existuje. Možná měla Neferet pravdu. Snad postačí,když se jednoduše zbaví Zoey. Pak ho opustí výčitky, touha i stesk, jež v něm vyvolává. Vzápětí si však uvědomil, že toho nedosáhne, když ji tu nechá bloudit jako přízrak, pouhý stín sebe samé. To vědomí by ho pronásledovalo na věky věků. Zatímco tedy pozoroval Heatha, jak se snaží Zoey utěšit v situaci, kde útěcha není možná, rozhodl se jinak. On ji skutečně miloval a ona zase jeho.Kalonu samotného překvapilo, že to v něm nevzbuzuje hněv ani žárlivost. Bylo to zkrátka tak. Kdyby se Zoeyin svět neobrátil vzhůru nohama, zřejmě by s tím chlapcem prožila nevinný, všední, šťastný život. V náhlém záblesku jasnozřivosti pochopil, jak se oprostí od Zoey a zároveň splní slib daný Neferet. S tím chlapcem tu bude spokojená a to postačí, aby ho netrápil pocit viny z toho, že způsobil její smrt. Zoey zůstane v Nyktině háji se svou láskou z dětství a on sám se vrátí na zem zbavený pout, kterého s ní spojují. Když ji tu nechám, udělám dobrý skutek, zdůvodnil si to v duchu. Víckrát nepozná pozemské starosti ani bolest. Takové řešení se mu zdálo uspokojivé. Zaplašil myšlenku na to, jaké to asi bude, ztratit jedinou osobu, jež mu po celé trvání obou jeho pozemských životů připomněla ztracenou bohyni a vrátila mu schopnost skutečného citu. Raději zaměřil svou pozornost na chlapce. To Heath byl klíč. Jeho smrt způsobila, že se Zoey roztříštila duše, a pocit, že to sama zavinila, ji brání jednotlivé části znovu scelit. Hloupý človíček! Copak neví, že jen on sám ji může těch výčitek a umožnit jí, aby se uzdravila? Ne, pochopitelně to netuší. Je to jen nedospělý kluk a navíc nijak zvlášť bystrý.Někdo ho k tomu poznání bude muset dovést. Mezi stromy za ním však Kalona nemohl, a tak ho pouze potají sledoval. V okamžiku, kdy chlapcův hněv přerostl v zuřivost a donutil ho prolít vlastní krev, využil toho momentu primitivní emoce, pošeptal mu několik rad a postrčil ho správným směrem. Téměř plně spokojený se pak stáhl k okraji háje a čekal. Ten kluk Zoey pomůže scelit její duši a ona ho pak jistě neopustí, když se uzdraví jeho zásluhou. Bylo už jen otázkou času, velmi krátkého času, než její pozemské tělo bez duše zahyne. On se pak vrátí do své tělesné schránky a slib, který dal Neferet ,bude splněn. Pak si dám pozor, aby nade mnou Tsi Sgili už nikdy nezískala nadvládu, pomyslel si chmurně. V uspokojení a povýšeném sebeklamu si nevšiml, že do háje vstupuje Stark, a tak mu docela uniklo,že Zoeyin svět se znovu obrací vzhůru nohama.

Stark

Stark se díval, jak Heath prochází za oponu do jiné říše. Chvíli se nedokázal vůbec pohnout, dokonce ani jít za Zoey. Odhadl to dobře. Heath byl statečnější než on. Sklonil hlavu a zašeptal: ,, Nyx, buď s Heathem a dej, ať ve svém novém životě Zoey zase najde.´´ Pak mu zacukaly koutky a dodal : ,, I když mě to určitě pěkně naštve, až se to stane.´´ Pak se napřímil, otřel si oči, vyšel ze svého úkrytu za balvany a rychle, tiše zamířil k Zoey. Vypadala děsně. Matné zplihlé vlasy jí povlávaly v nepřirozeném vánku a rázovala kolem dokola v zvláštním rytmu, který jako by ten přízračný vítr udával. Odhrnula si pár loken z obličeje a on si všiml, že její ruka i celá paže jsou průsvitné. Doslova mizela. ,, Ahoj, Zoey, to jsem já.´´ Jeho hlas na ni zapůsobil jako rána elektřinou. Trhla sebou a prudce se otočila.,,Heathe!´´ ,, Ne, to jsem já, Stark. To … to s Heathem mě mrzí,´´ vyhrkl. Připadal si hloupě, ale nevěděl, co jiného říct. ,, On odešel.´´ Nepřítomně se pak zadívala na místo, kde Heath stál, než zmizel, ale přitom pokračovala v chůzi. Když opsala celý kruh a ocitla se zas u Starka, upřela na něj zmučený pohled. V okamžiku, kdy ho poznala, se zastavila tak náhle, až se zapotácela. Zkřížila paže, jako by se chránila před ránou. ,, Starku!´´ Divoce začala vrtět hlavou. ,, NE, ty ne! ´´ Došlo mu, co si asi myslí, okamžitě k ní vykročil a přitáhl si její ztuhlé, studené tělo do náruče. ,, Já nejsem mrtvý,´´ pronesl pomalu a pečlivě a díval se jí přitom do očí. ,, Rozumíš, Zoey? Jsem tady, ale moje tělo je naživu. Zůstalo ve skutečném světě s tvým. My nejsme mrtvý, ani já, ani ty. ´´ Skoro se usmála. Na vteřinu se k němu přitiskla a nechala se objímat. ,, Hrozně jsi mi chyběla, ´´ zamumlal. Odtáhla se od něj a pátravě si ho prohlédla. ,, Ty jsi můj bojovník.´´ ,,Jo,jsem. Vždycky budu.´´ S lehkým povzdechem zase začala kroužit. ,, Žádné vždycky už nebude. ´´ Srovnal s ní krok. Netušil, jak má s touhle divnou vyšeptalou verzí svojí Zoey mluvit. Pamatoval si ale, že Heath se s ní bavil v podstatě jako normálně, a tak ji bez ohledu na její divné řeči a nepokojné kroužení chytil za ruku, jako by se prostě jen procházeli po hájku. ,,Je to tady parádní. ´´ ,, Prý tady je klid. ´´ ,, Jo, je.´´ ,, Pro mě ne. Já už klid nikdy nenajdu. Chybí mi jedna část a bez ní to nejde. Stiskl jí ruku. ,, Proto jsem přišel. Budu tě chránit a ty zatím zavoláš části svojí duše a spojíš je zpátky dohromady. Pak se vrátíme domů. ´´ Ani se na něj nepodívala. ,, Já nemůžu. Vrať se beze mě. Musím tady počkat na Heatha.´´ ,, Zoey, on se sem nevrátí. Vydal se na cestu do dalšího života. Znovu se narodí. Najdeš ho ve skutečném světě.´´ ,, Tam nemůže být. Je mrtvý.´´ ,, Hele, já taky tak úplně nevím, jak to na onom světě chodí, ale jestli jsem to správně pochopil, Heath odsud odešel, aby se mohl znovu narodit a prožít další život. Tak se budete moct zase potkat, Červenko.´´ Zoey se zarazila, upřela na něj prázdný pohled, zavrtěla hlavou a vyrazila na další nekonečné kolo. Stak musel pevně sevřít rty, aby neřekl nahlas, co ho v tu chvíli zasáhlo jako úder – že Heatha miluje dost na to, aby se kvůli němu uzdravila,ale jeho ne. Jeho má ráda míň. V duchu se okřikl. Tady nejde jen o lásku. Věděl to už od chvíle, kdy se ho Seoras zeptal, jestli pro Zoey nasadí život, i kdyby ji ztratil. ,, Zůstanu při ní, ´´ odpověděl tehdy a strážce řekl : ,,Jako bojovník jo, štěně, ale třebas ne jako její milej.´´ Ne jako její milý. Zadíval se na Zoey a najednou doopravdy viděl, jaká teď je. Byla naprosto zlomená. Neměla tetování. Její duše byla rozervaná na cáry. Ztrácela sebe samu. I tak v ní ale pořád rozpoznával dobrotu a sílu, která ho tak přitahovala. Nebyla taková jako dřív – ani taková, jaká mohla být – ale i roztříštěná byla jeho královnou,jako bann ri shi´. …věz,že couvnout před tím nemůžeš, protože je to zákon a úděl ryzího strážce. Ten nejedná z křivdy, zloby, předsudku ani msty a vodměnoumu je jen nevochvějná víra v čest, ne láska, štěstí nebo zisk. Bez ohledu na okolnosti je Zoeyiným strážcem. Váže ho k ní něco silnějšího než láska: čest. ,, Zoey, ty se musiš vrátit. Ne kvůly Heathovy, dokonce ani kvůli mně, ale proto, že je to správné. Je to věc cti.´´ ,, Nemůžu. Už ze mě nic nezbylo.´´ ,, Ale můžeš, když jsem ti teď přišel na pomoc. Máš tu svého strážce. ´´Zvedl její ruku ke rtům,políbil ji a usmál se,protože si na něco vzpomněl. , Afrodita mě přinutila,abych se naučil na paměť básničku a odříkal ti ji. Napsala ji Kramisha. Ona i Steve Rae si myslí,že je to něco jako mapa, a když se podle ní budeš řídit, spojíš svoje části zase dohromady. ,, Afrodita… Kramisha… Stevie Rae…´´ zašeptala Zoe nejistě, jako kdyby se ta jména znovu učila. ,,To jsou moje kamarádky.´´ ,, Jo přesně tak.´´ Znovu jí stiskl ruku. Měl pocit,že ho vnímá,a tak pokračoval. ,, Já ti tu básničku zarecituju,tak poslouchej: Dvojsečný meč jedno ostří ke zkáze druhé ke svobodě Jsem tvůj gordický uzel rozvážeš mě, nebo rozetneš? Řiď se pravdou Nejdeš mě na vodě očistíš ohněm zem mě víckrát nepohltí vzduch ti pošeptá co duch tvůj dávno ví že i roztříštěná na kusy zmůžeš cokoli stačí věřit a oba budeme volní. ´´ Když se odmlčel, Zoey zastavila,zadívala se mu do očí a řekla: ,,To nic neznamená´´ Pak pokračovala v chůzi, ale dál ho pevně držela za ruku a táhla s sebou. ,, Ale znamená. Je to o tobě a o Kalonovi. To, jestli se odsud dostaneš, nějak souvisí s ním. ´´ Odmlčel se a potom dodal: ,, Vy dva jste propojený,vzpomínáš?´´ ,, Už nejsme,´´ zareagovala rychle. ,, Zrušil naše pouto, když zlomil Heathovi vaz.´´ To sakra doufám,pomyslel si,ale nahlas pronesl: Hm, to je jedno,část té básničky už se vyplnila. Řídila ses pravdou, teda spíš tím,co sis myslela,že je pravda,a našlas ho na vodě. V dalším verši se říká: očistíš mě ohněm. Co to podle tebe znamená?´´ ,, Já nevím!´´ zakřičela na něj.Začínala vypadat pořádně naštvaně,ale on byl rád,že v její tváři vidí nějakou emoci místo toho prázdného,mrtvého výrazu. ,, Kalona tady není. Není tu ani žádný oheň. Nevím!´´ Dál ji držel za ruku a čekal,až se trochu zklidní.Potom opáčil: ,, Kalona tady je. Přišel sem za tebou,akorát se nemůže dostat sem mezi stromy.´´ Další slova z něj vyletěla dočista instinktivně,jako by promluvilo spíš jeho srdce než mysl. ,, A já se sem dostal prostřednictvím ohně. Aspoň to tak pálilo.´´ Zoey na něj pohlédla a naprosto věcným tónem řekla něco, co změnilo celou jeho budoucnost. ,, Tak to by ta básnička mohla proti Kalonovi pomoct spíš tobě než mně.´´ Její slova ho omotala jako ocelová síť. ,, Jak to myslíš, že spíš mě než tobě?´´ ,, Když jsi se mnou jel do Benátek, věděl jsi,jaká zrůda Kalona je. Poznal si to mnohem dřív než já. Přivedl tě sem oheň. A určitě se na tebe bude vztahovat i ten zbytek, když se nad tím pořádně zamyslíš.´´ ,, Dvojsečný meč…´´ šeptl. Jeho šaršoun měl ostří broušené z obou stran a už přinesl zkázu i svobodu. A on doopravdy věděl,že Kalona je nebezpečný, když Zoey doprovázel do Benátek…Sem ho přivedla ohnivá bolest Seorasových ran a onen svět,který pohltil Zoey,vážně připomínal zemi. Teď už se musí jen řídit tím,co jeho duch odjakživa instinktivně ví o cti, a všechno se uzavře. ,,Do prčic!´´ Zadíval se na Zoey a jednotlivé dílky skládanky zapadaly do sebe. ,, Máš pravdu.Ta básnička je i o mně.´´ ,,Bezva pak budeš volný.´´ ,,Ne,pak budeme volní oba,´´opravil ji. ,, Já i Kalona.´´ Střelila po něm ustaraným pohledem a rychle se zas odvrátila. ,, Kalona bude taky volný?To nechápu.´´ ,, Já jo´´,prohlásil ponuře.Vybavila se mu smrtící rána,kterou osvobodil svého dvojníka. ,, Existuje hodně způsobů, jak být volný.´´ Zatahal ji za ruku a ona zpomalila a podívala se na něj. ,, A já ti věřím ,Zoey. I když si roztříštěná a kusy,pořád jsem tvůj zaslíbený bojovník. Budu tě chránit, a když se budu řídit ctí a už tě nikdy nezklamu, dokážeme společně cokoli. Jsem tvůj strážce a čest je pro mě všechno.´´ Znovu ji políbil ruku a vykročil,ale ne po její okružní trase. Místo toho ji vedl rovně,přímo ke kraji háje. ,, Ne,ne,tam nesmíme.´´zaprotestovala. ,,Tam právě musíme,Červenko.Dobře to dopadne.Věřím ti.´´ Táhl ji dál a nechal se vést skvrnami světla,které se zvětšovaly,jak se blížili k řidšímu prostoru na okraji. ,, Co s tím má společnýho to,že mi věříš,Starku?Nesmíme odsud ven.Nikdy.Tam jsou ošklivé věci. Je tam on.´´Prudce škubala rukou a snažila se ho odtáhnout zpátky. ,,Zoey,já ti teď rychle vysvětlím pár věcí. Vím,že se nemůžeš pořádně soustředit,ale musíš mě poslouchat.´´ Skoro ji vláčel za sebou a neúprosně mířil ven z hájku. ,,Už nejsem jenom tvůj bojovník. Jsem tvůj strážce.Tím se toho hodně mění pro mě i pro tebe.Největší rozdíl je v tom,že teď jsem ti víc zavázaný ctí než láskou.Už nikdy tě nezklamu.Nevím,co se tím mění pro tebe. ´´ V mezerách mezi stromy se náhle otevřel výhled do volného prostoru.Stark se zastavil a z náhlého popudu poklekl před svojí roztříštěnou královnou na jedno koleno. ,,A stoprocentně věřím,že to zvládneš,Zoey. Jsi moje královna, mo bann ri,a musíš se dát dohromady,nebo se odsud ani jeden z nás nedostaneme.´´ ,, Starku ty mě děsíš.´´ Vstal,políbil jí na obě ruce,pak na čelo a řekl: ,, Tak mě sleduj,protože jsem ještě ani pořádně nezačal.´´ Věnoval ji svůj osvědčený přidrzlý úšklebek. , , Ať to dopadne, jak chce, aspoň jsem se sem dostal. Jestli se vrátíme, budeme se těm nafrněným upírkám z nejvyšší rady moct pěkně vysmát. ´´ Pak rozhrnul větve dvou jeřábů a překročil řadu balvanů,které vyznačovala obvod háje. Zoey zůstala uvnitř,ale přidržovala větve tak,aby na něj viděla. Pohupovala se na špičkách,až listí šumělo jako hlediště plné šeptajících diváků. ,, Starku,vrať se!´´ ,,To nejde Červenko. Potřebuju si něco zařídit.´´ ,, Co?Já ti nerozumím!´´ Musím rozbít hubu jednomu nesmrtelnému. Za tebe, za sebe a za Heatha.´´ ,, Ale to nejde Kalonu porazit nedokážeš!´´ ,, To máš asi pravdu,nedokážu. Za to ty jo.´´ Rozpřáhl ruce a zahulákal k Nyktině nebi: ,, Pojď sem, Kalono! Já vím,že tady jsi! Pojď si pro mě. Je to tvoje jediná šance,jak Zoey zabránit,aby se vrátila,protože já ji budu chránit do posledního dechu!´´ Obloha se zavlnila a blankytná modř zešedla. Postupně se tam vynořily šlahouny Temnoty připomínající jedovatý kouř. Houstly a formovaly se do konkrétního tvaru. Nejdřív se objevila křídla. Obrovská,černá,složená. Zaclonila zlaté světlo bohynina slunce. Potom se vyrýsovalo Kalonovo tělo – větší,silnější,hrozivější než jak si ho Stark pamatoval. Nesmrtelný zůstal ve vzduchu. Usmál se. ,, Ach,to jsi ty,hochu. Obětoval ses, abys ji mohl následovat. Ušetřil si mi práci. Tvá smrt ji zde uvězní jistěji než cokoli, co bych dokázal udělat.´´ ,, To se pleteš,blbečku. Nejsem mrtvý. Žiju a hodlám žít ještě hezky dlouho. A Zoey taky.´´ Kalona přimhouřil oči. ,, Zoey z onoho světa neodejde.´´ ,, No ,zase špatně. O to už se postarám.´´ ,, Starku! Pojď zpátky!´´ Zaječela na něj Zoey z kraje hájku. Kalona k ní stočil oči. ,, Vše by pro ni bylo snazší, kdyby ses do toho nepletl a nechal toho lidského chlapce, aby naplnil mou vůli,´´ pronesl smutně, jako by mu to doopravdy šlo od srdce. ,, To je tvůj největší problém, Kalono. Trpíš božským komplexem. Teda vlastně bohyniným. Víš,to, že jsi nesmrtelný, ještě neznamená, že budeš všechny komandovat. V tvém případě to zatím spíš dopadá tak, že děláš nějakou blbost hrozně,strašně dlouho.´´ Kalona pomalu sjel pohledem zpátky ke Starkovi. Jeho jantarové oči ztvrdly chladným hněvem. ,, Moc si dovoluješ,kluku. ´´ ,, Já už nejsem kluk, ´odvětil Stark podobným tónem. ,, pro mě nikdy ničím jiným nebudeš. Jsi bezvýznamný,slabý,smrtelný.´´ ,, Třikrát špatně. Smrtelnost ještě neznamená slabost. Pojď dolů a já ti to ukážu. ´´ ,, Jak chceš, chlapečku. Ať bolest, již tím utrpí Zoey,padne na tvou duši, ne na mou.´´ ,, Jasně,ještě abys přiznal zodpovědnost za všechny ty sviňárny, cos kdy udělal!´´ Přesně jak čekal,tahle provokace přivedla Kalonu do varu. ,, Neopovažuj se mluvit o mé minulosti!´´ zahřměl. Natáhl ruku a z Temnoty,která se kolem zmítala,vytáhl kopí se špicí z kovu,který se zlověstně leskl a byl černý jako bezměsíčná noc. Vzápětí se snesl dolů. Místo aby přistál, máchl těsně nad zemí křídly a ta se zařízla do půdy a vyryla kolem Starka dokonalý kruh. Stark ucítil,jak se hlína pod jeho nohama drolí,a náhle se propadl jak do jámy pekelné. Pád trval dlouho…nekonečně dlouho… Dopadl na dno.Síla nárazu mu vyrazila dech a před očima měl nechvíli černo. Rychle se začal sbírat, protože se kolem něj rozezněl výsměšný chechot. ,, Takový malý,slabý klouček a chce si se mnou hrát. To nebude ani zábavné.´´ Je namyšlený. Daleko víc,než sem kdy byl já. Jakmile si vzpomněl, jaký býval a co všechno už dokázal porazit,tíže na jeho prsou povolila.Konečně se mohl nadechnout. A rozkoukal se právě včas,aby spatřil,jak tmu mezi ním a Kalonou proťal záblesk zářivého světla.Náhle ze země u jeho nohou trčel jeho strážcovský šaršoun. Uchopil jílec a okamžitě ucítil teplo a tlukot svého srdce. Meč,jeho meč,zpíval v rytmu jeho krve. Vzhlédl ke Kalonovi a zachytil v jeho jantarových očích překvapený výraz. ,, Já jsem ti říkal, že už nejsem malý kluk.´´ Bez váhání vykročil vpřed, oběma rukama pozvedl šaršoun a vyvážil ho přesně do středu sítě siločar, která Kalonu obklopila.