Zoey

Když se nad Starkem zhmotnil Kalona, příšerně to se mnou zacloumalo. Jakmile jsem ho uviděla, vybavilo se mi všechno, co se stalo v těch posledních vteřinách mého posledního dne,než se můj svět zhroutil pod náporem smrti,zoufalství a výčitek. Jeho jantarové oči se setkaly s mými a já úplně ztuhla, protože vypadaly hrozně smutně. Vzpomněla jsem si, jak jsem se mu dívala do očí dřív a věřila, že v nich vidím skrytou lidskost,laskavost, dokonce lásku. To jsem se zatraceně sekla. A kvůli tomu umřel Heath. Pak se ale Kalona odvrátil, protože můj bojovník ho začal provokovat. Ne! Ach,bohyně§ umlč ho, prosím tě. Zařiď,aby se vrátil ke mně.Jenže Starka to evidentně bavilo. Nezmlkl,neutekl. Kalona vyčaroval z nebe kopí a mě zmocnila hrůza. Potom Kalonova křídla vykrojily v zemi jámu a Stark i padlý nesmrtelný zmizeli v jejím černém jícnu. V tu chvíli mi došlo, že kvůli mně umře i Stark. ,,Ne!´´ Ten bezhlesý výkřik se vydral přímo z mého nejhlubšího nitra,kde vládla prázdnota,beznaděj a neklid. Cítila jsem neodolatelné nutkání dát se do běhu, nikdy se nezastavit,utéct od toho,co se tu děje. Bylo to nad moje síly.Prostě už ze mě zbývalo příliš málo, než abych to zvládla. Jenže jestli to nezvládnu,Stark umře. ,,Ne.´´ Tentokrát to nebyl jen němý výkřik ducha. Našla jsem hlas, svůj hlas, né ten úděsný vyšeptalý chraplák, kterým jsem tady celou dobu mluvila. ,, Stark – nesmí –umřít.´´ Vychutnala jsem si ta slova, jejich tvar, povědomý zvuk,vyšla jsem z hájku a zamířila přímo k černé jámě, ve které můj bojovník zmizel. Když jsem došla k okraji, uviděla jsem ho hluboko dole s Kalonou, jak stojí tváří v tvář. Stark svíral oběma rukama lesklý meč, Kalona byl ozbrojený svým tmavým kopím. Uvědomila jsem si,že to není jen tak obyčejná díra v zemi. Byla to aréna. Měla vysoké zdi bez jediného výstupku nebo praskliny,dokonale hladké. Nedalo se po nich vyšplhat. Kalona držel Starka v pasti. I kdyby mě chtěl poslechnout a utéct, teď už nemohl. Nemohl ani vyhrát,a Kalona by se určitě nespokojil s tím, že by ho jen trošku pocuchal – nebo hodně. Chystal se ho zabít. Znovu se mě zmocnila nepokojná otupělost. Dovolila jsem nohám,aby se pohnuly,a začala jámu obcházet,ale silou vůle jsem se držela co nejblíž okraji,abych na oba soupeře pořád viděla. Pak Stark udělal něco neuvěřitelného. Zaútočil na Kalonu. Kalona se krutě zachechtal,odrazil meč kopím a s veškerou svojí arogancí a pohrdáním, tak neskutečně rychle, že s tím Stark absolutně nemohl nic dělat,vlepil mému bojovníkovi facku . Stark odletěl stranou a setrvačnost úderu ho poslala na zem. Přitiskl si dlaně k uším,jako by se snažil zahnat příšernou migrénu. ,, Strážcovský šaršoun – to je vtipné. Tak ty myslíš, že se s nimi můžeš srovnávat?´´ prohodil Kalona,když se Stark zase zvedl a obrátil se k němu s napřaženým mečem. Krvácel z uší,nosu a úst,po bradě a krku mu stékaly rudé potůčky. ,, Já si nic nemyslím. Jsem strážce.,, To není možné. Znám tvou minulost, chlapče. Na vlastní oči jsem tě viděl obcovat z Temnotou. Jen o tom strážcům pověz a uvidíš, jestli o tebe dál budou stát.´´ ,, Jediný, kdo ze mě může udělat strážce nebo mě toho titulu zbavit, je moje královna, a ta o mojí minulosti ví všechno.´´ Znovu se vrhl do útoku. Kalona s pohrdavým úšklebkem opět čepel snadno odrazil a tentokrát Starka uhodil pěstí. Zlomil mu nos a rozrazil kůži na lícní kosti. Můj bojovník padl na záda. Se zatajeným dechem jsem to bezmocně sledovala a čekala na další ránu, která už musela být smrtelná. Jenže Kalona jen se smíchem pozoroval, jak se Stark bolestně sbírá. ,, Zoey není královna. Nemá dost síly. Je to jen slabá dívka, která dovolila, aby jí smrt bezvýznamného lidského kluka roztříštila duši.´´ ,, To se pleteš. Zoey není slabá, má srdce! A když mluvíme o tom lidském klukovi, kvůli němu tady taky jsem. Musíš zaplatit za jeho smrt a já si od tebe přišel ten dluh vybrat.´´ ,, Hlupáku! Ten dluh si ode mě smí vybrat jedině Zoey. Nikdo jiný!´´ Ta slova na mě zapůsobila stejně, jako kdyby Kalona svým kopím rozetnul závoj viny, který mě halil od chvíle, kdy Heathovi zlomil vaz. Najednou jsem všechno viděla naprosto jasně. Sama sebe možná jako královnu nevnímám, vlastně si o sobě vůbec nic dobrého nemyslím, ale Stark mi věří. Heath mi věří. Stevie Rae. Dokonce i Afrodita. Takže, jak by řekla Stevie Rae, Kalona byl vedle jak ta jedle. To, že mi záleží na druhých, ze mě ještě nedělá slabocha. Rozhodnutí, která jsem kvůli lásce ke svým blízkým udělala, vycházela z toho, jaká jsem. Láska mě zničila, ale když jsem viděla,jak si Kalona pohrává s mým bojovníkem, mým strážcem, rozhodla jsem se, že se uzdravím a že mi k tomu pomůže čest. Konečně jsem se odhodlala to konečně zvrátit. Otočila jsem se k aréně zády a rychle zamířila ke kraji bohynina háje. Nenechala jsem se strhnout neklidným puzením, které mě nutilo jít pořád vpřed a zároveň nikam,a přiměla se zastavit. Rozpřáhla jsem ruce a soustředila se nejprve na ducha, který se mnou mluvil jako poslední. ,, Brighit! Potřebuji zpátky svojí sílu! ´´ Rudovláska se přede mnou zjevila úplně zčistajasna. Sama vypadala jako bohyně, zářící, vysoká, plná síly a sebedůvěry, které jsem já nikdy neměla. ,, Ne,´´ opravila jsem se nahlas. ,, Mám sílu i sebedůvěru. Jen jsem je na čas ztratila.´´ ,, Jsi připravená je zase přijmout?´´ zeptala se mě a já se zadívala do jejích povědomých očí. ,, Jsem. ´´ ,, Však už bylo na čase. ´´ Přistoupila ke mně a sevřela mě v silném a zároveň v důvěrném obětí. Já ji k sobě taky přitiskla, přijala jsem ji, a ona se vpila do mojí kůže. Projelo mnou spalující horko – čirá síla. ,, Tak to máme první, ´´ zamumlala jsem. ,, Pohni zadkem, holka.´´ Znovu jsem rozpřáhla paže. Nohama už jsem stála pevně na zemi a touha jít dál, hledat, utéct ze mě jen neškodně stékala jako jarní déšť. ,, Potřebuji zpátky svou radost! ´´ Moje devítileté já se nezhmotnilo z ničeho. Vyběhlo z háje a se smíchem mi skočilo do náruče. Chytila jsem ji. ,, Jupí!´´ zaječela nadšeně a vsákla se do mojí duše. Rozesmála jsem se a naposled roztáhla ruce. Když jsem teď měla sílu i radost, byla jsem připravená přijmout i poslední, co mi scházelo – soucit. ,, A – yo, potřebuju zpátky i tebe, ´´ křikla jsem mezi stromy. Čerokézská dívka ladně vyšla z hájku. ,, A – de – lv, sestro. Těší mě,že mě voláš. ´´ ,, No, teď můžu říct, že jsem upřímně ráda, že ke mně patříš. Přijímám tě, A-yo. Na sto procent. Vrátíš se ke mně?´´ ,, Čekala jsem tu celou dobu. Stačilo poprosit. ´´ Vyšla jsem jí vstříc a pevně ji objala. Tím, že jsem ji přijala zpátky, jsem přijala samu sebe. ,, A teď se uvidí, kdo je tady slabá holka, ´´ zahučela jsem a rozběhla se k aréně. Na kraji jsem se zastavila a zadívala se dolů. Stark byl zas na kolenou. Z pohledu na něj se mi sevřelo srdce. Rty měl opuchlé a na několika místech rozražené. Nos měl zlomený a celý na křivo, řinula se z něj krev. Levé rameno měl vykloubené tak hrozně, že úplně ztratilo tvar a paže z něj jen bezvládně visela. Krásný meč ležel kousek od něj, přesně mimo jeho dosah. Všimla jsem si, že má rozdrcené i jedno chodidlo a koleno, ale stejně se zoufale snažil doplazit ke své zbrani. Kalona stál nad ním, pozoroval ho a pohazoval kopím, jako by hledal nejvyváženější úchop. ,, Polámaný strážce pro roztříštěnou dívku. Nyní se k sobě hodíte líp než kdy před tím, ´´ prohlásil. Příšerně mě to vytočilo. ,, Nemáš ponětí, jak moc už mě ty tvoje kecy nebaví, Kalono, ´´ houkla jsem na něj. Oba prudce vzhlédli. Sice jsem nezpustila oči z Kalony, ale vytušila jsem Starkův široký úsměv. ,, Vrať se do posvátného háje, Zoey,´´ řekl Kalona. ,, Tam ti bude nejlépe. ´´ ,, Víš, co fakt nesnáším? Chlapy , co se mě snaží komandovat.´´ ,, Jo, královno moje, to přesně povídal Heath.´´ Ten úsměv byl poznat i na Starkově hlasu a já neodolala. Musela jsem se na něj podívat. Pohlédla jsem mu do zpustošené tváře a uviděla v ní výraz hrdosti. Do očí mi vyhrkly slzy. ,, Můj bojovníku … ´´ zašeptala jsem. Ten jediný okamžik, jediná moje chybička Kalonovi stačila. Zachytila jsem,jak říká : ,, Mělas mě raději poslechnout.´´ Vzápětí se Starkovi rozšířili zorničky, ale než jsem se stihla otočit, Kalona se obrátil a napřáhl pravou ruku jako nějaký pradávný bůh války. Pak ohromnou silou vymrštil kopí a já věděla, že už nestačím - ,, Ne! ´´ vykřikla jsem. ,, Vzduchu, přijď !´´ Seskočila jsem do arény a spolehla se na živel, že mě zachytí, ale i když mě opravdu podepřel proud vzduchu,bylo mi jasné, že je stejně pozdě. Kalonovo kopí se zabodlo Starkovi do prsou a projelo jím skrz naskrz. Zářezy na ratišti se mu zadrhly o žebra a setrvačnost zbraně ho odhodila dozadu takovou silou, že zůstal přišpendlený ke stěně arény. Jakmile jsem se dotkla nohama země, rozběhla jsem se k němu. Obrátil ke mně oči. Byl naživu! ,, Neumírej! Neumírej ! Já s tím něco udělám. Nějak to jít musí.´´ I když to působilo neuvěřitelně, usmál se. ,, Přesně. Moje královna už se nenechá ničím roztříštit na kusy. Vezmi si od něj, co ti dluží, a půjdeme domů. ´´ Zavřel oči, rozražené rty pořád zvlněné v úsměvu, a jeho tělem projel záškub. Tam, kde mu z hrudi trčelo ratiště kopí, se objevilo pár krvavých bublin a pak se úplně přestal hýbat. Nevydal ani hlásku. Můj bojovník byl mrtvý. Obrátila jsem se k bytosti, která zabila dalšího z mých milovaných, ale tentokrát jsem nepodlehla děsu ani bolesti. Místo abych sílu ducha vyslala pryč, podržela jsem ji v sobě, načerpala z ní moudrost a nechala se vést instinkty, ne výčitkami a zoufalstvím. Kalona zavrtěl hlavou. ,, Kéž by to dopadlo jinak. Kdybys mě byla uposlechla, přijala mě, toto by se nestalo,´´ pronesl. ,, To jsem ráda,že se na něčem shodneme. Tohle totiž dopadne jinak, ´´ odvětila jsem. Než jsem k němu vykročila, zvedla jsem meč. Byl těžší, než jsem čekala, ale rukojeť byla pořád rozehřátá od Starkových dlaní a to mi dalo sílu. Kalona se na mě skoro laskavě usmál. ,, S tebou bojovat nebudu. Považuj to za dar ode mě. ´´ Rozvinul velká křídla. ,, Sbohem, Zoey. Bude se mi po tobě stýskat a často na tebe budu vzpomínat. ´´ ,, Vzduchu, nedovol mu odletět.´´ Vrhla jsem po něm živel a ten plochu perutí snadno zachytil a přimáčkl Kalonu ke stěně arény v pozici , která se děsivě podobala Starkově. Přistoupila sem k němu a bez váhání mu probodla šaršounem hruď. ,, Tohle je za Starka. Vím, že tě to nezabije, ale povím ti, že je to bezva pocit,´´ řekla jsem. ,, A jemu to udělá radost. ´´ Kalonovy oči výhružně zajiskřily. ,, Nemůžeš mě tu zadržet na vždy. A až mě propustíš, tak mi za tohle zaplatíš.´´ ,, No, jak říkal Stark – to se pleteš. A ne poprvé. Tady na onom světě platí jiná pravidla, takže bych tě tady teoreticky asi mohla držet věčně, kdybych tu chtěla zůstat trčet a hrát si na šílenou mstitelku. Jenže já ti něco povím: šílená už jsem skoro byla a nemám vůbec chuť jít do toho znova. Navíc se těším domů. Takže to uděláme takhle. Ty splatíš svůj dluh za to, že jsi zabil mého lidského partnera Heatha Lucka, tím, že mi vrátíš Starka. Já se sním pak vrátím domů. Kam půjdeš ty, to je mi upřímně fuk. ´´ ,, Ty ses pomátla. Nedokážu přivést k životu mrtvého.´´ ,, V tomhle případě podle mě jo. Starkovo tělo je ve skutečném světě stejně jako moje a nic mu není. Tady na onom světě má hlavní slovo síla ducha. Ty jsi nesmrtelný a to znamená, že jsi z ducha v podstatě stvořený. Tak trochu té svojí nesmrtelnosti vezmi a rozděl se o ni s mým strážcem. Přiveď mi ho zpátky. Hned. Protože mi to dlužíš. Rozuměl si? Je načase , abys mi vynahradil, o cos mě připravil. ´´ ,, Nemáš takovou moc, abys mě k tomu přinutila,´´ prohlásil. Ona ne, ale já ano. Arénou se rozlehl hlas. Okamžitě jsem poznala, že je to Nyx, a dychtivě jsem se rozhlédla. Dřív než já ji ale spatřil Kalona. Zíral někam za mě s výrazem, který ho úplně proměnil. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopila, co v jeho tváři vlastně vidím. Na mě se díval chtivě, majetnicky a někdy s tím , čemu říkal láska. Jenže to se pletl. Doopravdy miloval Nyx. Otočila jsem se a spatřila bohyni. Stála vedle Starka, jednu ruku něžně položenou na jeho hlavě. ,, Nyx!´´ Kalonův hlas zněl zdrceně a překvapivě mladě. ,, Má bohyně!´´ Nyx vzhlédla,ale na něj se nepodívala. Upřela pohled na mě. Usmála se a mě zaplavil příval radosti. ,, Vítej, Zoey.´´ Zazubila jsem se a sklonila hlavu. ,, Vítej i ty, Nyx.´´ ,, Vedla sis dobře, dcero.Znovu na tebe mohu být pyšná.´´ ,, Hrozně mi to trvalo,´´ odvětila jsem. ,, Omlouvám se.´´ Pořád se na mě dívala laskavě. ,, Ty, stejně jako mnohé z mých nejsilnějších dcer, především neumíš odpouštět sama sobě. Není třeba prosit za odpuštění mě.´´ ,, A co já?´´ zeptal se ochraptěle Kalona. ,, Odpustíš někdy mně?´´ Bohyně se na něj zahleděla. V očích měla smutek, ale přísně sevřela rty a její odpověď byla strohá a bezvýrazná. ,, Pokud budeš někdy hoden odpuštění, požádej mě o něj. Do té doby ho nedostaneš.´´ Sundala ruku ze Starkovy hlavy a třepla prsty ke Kalonovi. Meč, který mu trčel z hrudi , zmizel, vítr se utišil a nesmrtelný se sesunul po stěně arény k zemi. ,, Splať mé dceři ,co jsi jí dlužen, potom se vrať do pozemského světa a čel následkům svého jednání. Jedno však věz, můj padlý bojovníku, od nynějška zapovídám vstup do této říše nejen tvému tělu, ale i tvé duši.´´ Déle se na něj už nedívala. Otočila se k němu zády, sklonila se ke Starkovi a lehce ho políbila na zakrvácené rty. Pak se vzduch kolem ní zachvěl, zatřpytil a byla pryč. Jakmile Kalona vstal, rychle jsem před ním ucouvla, zvedla ruce a chtěla po něm zase vrhnout vzduch. Vzápětí jsme se střetli pohledem a já zjistila, že tiše pláče. ,, Udělám, co mi přikázala. Uposlechl jsem ji vždy, jen jednou jedinkrát ne, ´´ řekl. Zamířil ke Starkovu tělu a já šla za ním. ,, Navracím ti poslední sladký dech života. Po něm smíš žít dál. Přijmi malou část mé nesmrtelnosti náhradou za lidský život, který jsem ukončil. ´´ Málem mi vypadly oči z důlků, protože se podobně jako Nyx sklonil a přitiskl svoje rty ke Starkovým. Stark sebou trhl, zajíkl se a nakonec se zhluboka nadechl. Než jsem v tom Kalonovy stačila zabránit, chytil ho za rameno a druhou rukou mu vyškubl kopí z těla. Stark vykřikl strašnou bolestí a zhroutil se. ,, Ty hovado! ´´ Vrhla jsem se ke svému strážci a přitáhla si jeho hlavu na klín. Ztěžka lapal po dechu, ale žil. Podívala jsem se na Kalonu. ,, Nedivím se,že ti nechce odpustit. Jsi krutý, nemáš srdce a vůbec, jsi totálně zkažený. ´´ ,, Až se vrátíš na zem, drž se ode mě dál. Už nebudeš v Nyktině říši a bohyně nepřiběhne na zavolání, aby tě zachránila. ´´ pohrozil mi. ,, Čím od tebe budu dál, tím líp. Kalona roztáhl křídla, ale než stihl vzlétnout,z černých stěn a hliněného dna arény se vyplazila chapadla Temnoty, ostrá a lepkavá, omotala se kolem něj a zařízla se mu do masa. Kousek po kousku ho pokrývala, až v neprostupné spleti zmítající se černoty zalité krví prosvítaly jen jantarové oči. Do těch se chapadla ponořila až úplně naposled. Vykřikla jsem hrůzou a pak jsem musela zavřít oči, protože Temnota z jeho nitra vytrhla něco, z čeho vycházela oslepující záře. Když jsem oči zase otevřela, Kalonovo tělo i aréna zmizely. Byla sem se Starkem zpátky v posvátném háji.