Jdi na obsah Jdi na menu
 


30. kapitola

9. 9. 2012

 Zoey

 

,, Zoey! Co je? Co se stalo?´´ Stark sebou začal házet a marně se snažil přimět svoje pomlácené tělo k poslušnosti. ,, Ššš, to nic. Všechno je v pohodě. Kalona je pryč. Jsme v bezpečí.´´ Zadíval se na mě a rázem se uvolnil. Sesunul se mi do náruče a ochotně mi složil hlavu do klína. ,, Už jsi to zas ty. Jsi celá.´´ ,, Jo, jsem to já.´´ Dotkla jsem se jednoho z mála místeček na jeho obličeji, které nebylo zkrvavené, rozražené nebo pohmožděné. ,, Teď jsi roztříštěný ty. Vlastně spíš roztřískaný.´´ ,, Ne, Červenko. Já budu v pořádku, hlavně když ty jsi zdravá.´´ Rozkašlal se a z rožklebené rány na prsou se mu vyřinula krev. Zavřel oči a zkřivil tvář. Ach,bohyně! Je na tom hrozně špatně! Snažila jsem se, aby můj hlas zněl klidně. ,, No dobře, ale zrovna teď moc v pořádku nevypadáš. Měli bychom se radši vrátit do svých těl.Čekají tam na nás, ne?´´ Znovu se zkroutil bolestí. Dýchal mělce, přerývavě, ale podíval se na mě. ,, Ty běž. Já si chvilku odpočinu a přijdu za tebou. ´´ Projel mnou záchvěv paniky. ,, Tak to ne. Samotného tě tady nenechám ani náhodou. Jen mi pověz, co se musí udělat, aby ses mohl vrátit.´´ Zamrkal a rozražené rty se zavlnily v náznaku frajerského úsměvu. ,, Já tak úplně přesně nevím. ´´ ,, Cože? Starku, teď není čas na fóry.´´ ,, To nebyl fór. Já fakt nevím.´´ ,, Jak ses dostal sem?´´ Znovu zvedl koutky. ,, Díky bolesti.´´ Zafrkala jsem. ,, Tak v tom případě by to mělo jít levou zadní, pomlácený jsi na to dost.´´ ,, Jo, ale tam na zemi je jeden starý strážce, ten mě drží mezi životem a smrtí a já přesně nevím, jak mu dát vědět, že už se můžu probudit. Jak se dostaneš zpátky ty?´´ Nemusela jsem nad tím ani přemýšlet, odpověď mi připadala stejně samozřejmá jako dýchání. ,, Nechám se vést duchem. Doopravdy patřím do skutečného světa. ´´ ,, Tak do toho. ´´ Na chvilku se odmlčel, než přešel další nával bolesti. ,, Já to udělám taky tak, až si odpočinu.´´ ,, Ty přece nemáš nadání pro ducha jako já. Nebude to fungovat.´´ ,, Je fajn, že tě živly pořád poslouchají . Nebyl jsem si tím úplně jistý, když už nemáš tetování.´´ ,, Já je nemám?´´ Otočila jsem ruku a jasně, na dlaních nebyla po safírových ozdobách ani stopa. Podívala jsem se ještě dolů. Dlouhá růžová jizva se mi pořád táhla od ramene k rameni, ale tetování na ní taky scházelo. ,, Ani ty na obličeji?´´ ,, Zůstal ti jen srpek,´´řekl a tvář se mu zkroutila v další bolestné grimase. Už asi vyčerpal všechny rezervy, protože zavřel oči a zamumlal : ,, Běž na před, nech se vést duchem. Já něco vymyslím. Až nebudu tak unavený. Neboj se o mě. Neopustím tě – ne doopravdy.´´ ,, Tak to teda ne. Nenechám si utéct dalšího kluka s tím, že se uvidíme někdy příště.Žádné abstraktní kecy. Tím už se nikdy, nikdy nenechám zblbnout.´´ Zamžoural na mě. ,, Tak mi řekni, co mám děla,t královno a já to udělám.´´Toho oslovení ,, královno ´´ jsem si nevšímala. Jo , už mi tak říkal předtím a taky když bojoval s Kalonou. Chvilku jsem dumala, jestli to bylo před tím, nebo potom co ho ten nesmrtelný parchant začal mlátit do hlavy. Pak jsem se ale radši zaměřila na to, co může myslet tím ,, já to udělám ´´. Jako když mu něco nařídím, on poslechne? Jenže co mu mám krucinál nařídit? Zadívala jsem se na něj. Vypadal děsně, byl zřízený ještě hůř, než když mu šíp, který byl určený pro mě, úplně seškvařil celý předek,a to tenkrát málem umřel. Jako že znovu. Pak se ale v podstatě sám od sebe a dost rychle uzdravil. Protože musel . Já na tom byla taky zle. Zhluboka jsem se nadechla a vzpomněla si na otcovskou přednášku, kterou mi udělil Darius, když jsem chtěla dát napít Strarkovi svojí krve, abych mu pomohla. Vysvětlil mi, že pouto mezi velekněžkou a jejím bojovníkem bývá tak silné, že bojovník někdy dokáže vycítit silné emoce svojí paní. Pohlédla jsem na Starkovu pohmožděnou tvář. Jemu už se to povedlo. Tím pádem může od svojí velekněžky přijmout nejenom krev,ale i energii. A to přesně potřeboval – energii, aby se uzdravil a mohl se vrátit do svého těla. Sám se ale do pořádku nedá. Díky bohyni, že tentokrát mi nic není. ,, Hele,´´ začala jsem, ,, už vím, co bys pro mě mohl udělat.´´ S námahou otevřel oči. Nelíbilo se mi kolik se v nich zračilo bolesti. ,, Tak mluv. Snad to bude něco, co zvládnu.´´ Usmála jsem se na něj. ,, Chci,abys mě kousl.´´ Zatvářil se překvapeně a pak se zas vytasil se svým drzým úsměvem, i když ho to evidentně bolelo. ,, A s tím na mě jdeš teď? Když se na nic nezmůžu? Paráda.´´ ,, Tyhle frajeřinky si nech,´´ okřikla sem ho. ,, Chci to právě proto,že se na nic nezmůžeš.´´ ,, Kdybych byl ve formě, ukázal bych ti, jak moc se pleteš.´´ Zavrtěla jsem hlavou a protočila oči. ,, Kdybys byl ve formě, jednu bych ti přišila

A pak, pohybovala jsem se opatrně a snažila se být co

nejjemnější, jak jsem mohla, sklouzla mu z klína. Snažil se potlačit sten.

"Omlouvám se! Je mi to moc líto, že jsem ti ublížila. "Lehla jsem si vedle něj a

začala si ho tahatdo náručí a chtěla ho držet co nejblíž u sebe, jako kdybych

mohla absorbovat jeho bolest.

 

"To je v pořádku," vydechl. "Jen mi pomoz do lepší polohy."

Lepší polohy? Nebyla jsem si jistá, jestli se mám smát nebo plakat,

ale pomohla jsem mu otočit se na svou stranu kde neměl rozbité

rameno tak, abychom mohli být proti sobě. Opatrně jsem se přiblížila

k němu, jsem si, že by mě měl možná kousnout do ruky, aby mohl

pít mnohem snadněji, aniž se příliš namáhal.

"Ne" Jeho ruka se napřáhla a snažil se dosáhnout na mě. "Takhle ne.

Pojď blíž ke mně, Z. bolest mi nevadí. "Odmlčel se, pak

dodal: "Pokud to není kvůli tomu že jsem od krve. "

"Krev?" Uvědomila jsem si, co říká, a překvapeně zamrkala.

"Ani jsem si toho všimla." Viděla jsem jeho ironický výraz a pokračovala jsem, "chci říct, že vidím že krvácíš po celém těle ale nevnímám ji. "

Udiveně jsem se dotkla krve na jeho rtu. "Co se stalo s mou touhou po krvi?. "

 

"Jsme tu duchové, kteří musí pryč," řekl.

"Bude to fungovatt? Můžeš se ode mě napít? "

Jeho oči se střetly s mýma. "Bude to fungovat, Z. Mezi námi existuje více než

fyzické věci. Jsme vázáni duchem. "

"Dobře, dobře. Doufám, že ano, "řekla jsem a cítila se náhle nervózní.

 

Spojovala sem si pití krve s Heathem. Heath-my. moje mysl

poletovaly od myšlenek na něj a srovnání s Starkem, ale já

nemohla popřít jeden z aspektů toho, co se stane. Pití krve bylo sexuální. Cítila jsem se dobře. Mělo to tak být.

Bylo to normální, přirozené a správné.

Taky mě z toho bolel žaludek.

 

"Hele, prostě budeme relaxovat a ja ti nabídnu krk."

Dívala jsem se na poničenou tvář Starka a jeho zmrzačené tělo.

"Jo, já vím, že jsi nervózní, ale zkazil jsem to já, tak to nemělo být. "Jeho výraz se změnil. "Nebo je to víc než že bys byla nervózní? Změnila jsi svůj názor? "

"Ne," řekla jsem rychle. "Nic se nezměnilo. Nikdy nezměním svůj názor na tebe, Starku. Vůbec. "

Snažila jsem se být tak opatrná jak jsem mohla. Přesunula jsem se blíž k němu. Natočila se

tak, aby křivka krku byla blízko jeho rtů a smetla si vlasi na záda a naklonila se nad ním. Držel jsem napjatý, připravený na svoji kořist.

Ale on mě překvapil. Místo toho, jeho zubů jsem cítila teplo jeho

rtů a jak mě líbá jemně na krku. "Uvolni se, má královno."

Jeho dech se chvěl na mé kůži. Třásla jsem se. Jak dlouho

to bylo od té doby co se mě někdo opravdu dotkl? Musí to být dny ještě v reálném světě, ale tady na onom světě to byl pocit, jako bych byla

nedotčená a nedotknutelná po celá staletí.

Stark mě znovu políbil. Jeho jazyk se dotkl mého krku a zasténal.

Tentokrát nemyslím, že to bylo od bolesti. Neváhal déle.

Zuby mě odřel na krku. Bylo to jako žihadlo, ale jakmile se jeho rty přisály na

malý řez, bolest byla nahrazena potěšením tak intenzivním, že jsem zasténala.

 

Chtěla jsem ho chytit a přimknout naše těla k sobě,

ale držela jsem velmi tiše, snažíc se aby ch mu nezpůsobila více

bolesti.

Příliš brzy se jeho rty odpojili od mé kůže. Jeho hlas zněl už

silněji, když řekl: "Víš, když jsem poprvé věděl, že patříme k sobě? "Jeho teplý dech mě lechtal na krku, což mě znovu roztřáslo.

"Kdy?" vyšlo mi ze rtů.

"To bylo, když jsi ležela v nemocnici ještě ve Škole noci, než jsem se změnil.

 

Vzpomínáš si? "

 

"Vzpomínám si." Samozřejmě jsem si to pamatovala, já byla nahá a

vyhrožovala, že mu nakopu zadek všemi živly, když jsem stála mezi ním

a Dariusem.

Cítila jsem jeho rty když se naklonil až k mé kůži. "Vypadalas jako

Královna bojovníků, plná hněvu bohyně. Myslím, že to bylo jako bych věděl, že budu vždycky patřit k vám, protože jsi měla více síly než tma ve mě. "

"Starku." Zašeptala jsem jeho jméno, naprosto ohromená tím, co jsem z něj cítila. "Tentokrát mě dostal. Děkuju. Děkuji, že jsi

za mnou přišel. "

Souhlasně zamručel ale to už měl znovu rty na mém krku a pil ode mě.

Opět platí, že radost rychle nahradil bodnutí bolesti. Zavřela jsem oči

a soustředila se na nádherné teplo, které se řítí přes mé

tělo. Nemohla jsem přestat se ho dotýkat. Sklouzla jsem po jedné straně

dolů kolem jeho pasu, takže jsem cítila ztuhlé svaly těsně pod

jeho kůži na zádech. Chtěl jsem víc. Chtěl jsem ho blíž u sebe.

Odtáhl rty od mého krku, ale držel je blízko u mě. Oči měl temné vášní, a vzrušeně dýchal. "Teď, Zoey,

mi dáváš víc než jen krev. Přijmeš mě

jako ochránce? "

Zírala jsem na něj. V jeho očích bylo něco, co jsem nikdy dříve neviděla. Chlapec, který šel ode mě v Benátkách,

žárlivý a naštvaný, byl pryč. Muž, který vyrostl na jeho místě

byl více než upír, více než bojovník. Dokonce, jak ležel

zlomený v mé náruči, cítila jsem sílu v něm: pevné, spolehlivé,

čestné.

"Ochránce?" Řekla jsem obdivně a dotkla se jeho tváře. "Tak v to jsi se změnil? "

Díval se na mě zespodu. "Ano, pokud mě přijmeš. Bez

královny není žádný ochránce. "

"Ale já nejsem královna."

 

Ani to že měl roztržené rty ho nezastavilo aby uděla arogantní úsměv. "Ty jsi moje královna,

a kdo říká něco jiného ať vypadne. "

Usmála jsem se na něj. "Už jsem přijala tvou přísahu, jsi můj bojovník."

Starkova domýšlivost byla okamžitě pryč. "To je něco jiného, Zoey. To je

více. Mohlo by to změnit věci mezi námi. "

Znovu jsem se dotkla jeho tváře. Opravdu jsem chápala co řekl, ale věděla jsem, že ode mě chce slyšet něco důležitého.Najednou jsem věděla, že to co řeknu a udělam bude důležité pro naše životy. Bohyně, dej mi ta správná slova, v duchu jsem se modlila.

"Jamesi Starku, Od teď tě přijímám jako svého ochránce a s tím přijímám vše co s tím souvisí. "

Otočil hlavu a políbil mě na dlaň. "Od teď ti budu sloužit

na svou čest a můj život, navždy Zoey. Moje Ace, po Bann ri, moje

královno. "

Jeho slib ve mě rozvlnil zvláštní fyzickou vec. Stark měl pravdu.

Bylo to jiné než to, co se stalo mezi námi, když si přísahal

svou přísahujako můj bojovník. Tentokrát to bylo, jako kdyby mi dal

kus sebe, a já věděla, že beze mě už nebude nikdy v celku. Odpovědnost za to mě vyděsilo téměř stejně jako to že se jeho ústa přiblížila znovu k mému krku.

"Vezmi si ode mě víc, Starku. Dovol mi, abych tě vyléčila."

Se sténáním se jeho ústa setkala s mým krkem. Prohloubil kousnutí a

stalo se něco úžasného. Za prvé, jedinečnou sílu, kterou

doprovázel element vzduchu do mě prudce tekla přímo z něj. Otřásla jsem se a věděla, že to z intenzivní potěšení, které naplňovalo jako prvek vířící energie. Ve stejném okamžiku sladká známá bolest se přehnala nad mým

čelem a lícní kosti, a přes má zavřená víčka jsem jsem zahlídla

obraz Damiena, křičel radostí. Vydechla jsem užasle.Nemusela jsem se ptát. Nepotřebovala jsem vidět zrcadlo. Věděl jsem, že první z mých

tetování se vrátilo.

 

Krátce poté, za vzduchem přišel oheň. Zahřívál mě a pak se

rozšířil na Starka, naplňoval ho, posiloval, už byl

schopnen zvednout ruku a vytáhnout se blíž ke mně a pití ještě hlouběji. Senzačně vyhořel na zádech, jako mé druhé tetování se vrátilo, a já

viděla Shaunee jak se směje.

Voda mnou pak začala protékat, koupeme se v ní, naplňuje nás. Snažila jsem se se zavřenýma očima,

udržet ten okamžik zázraku pro Starka a prožívali to

dohromady. Třásl s radostí jako moje třetí tetování, které

se mi začalo omotávat kolem pasu, vrátilo se. Erin se smála a křičela,

"Sakra, ano! Z se vrací! "

Země přišla další, kolem mě a Starka zavoněl háj. Cítili jsme bohaté potěšení a moc, která spočívala zde

v kořenech, zemi a mechu. Viděla jsem jak Stark zasílil.

Posunul se v náručí tak, aby byl nade mnou. Jeho ruce se přitiskly na mé a já jsem věděla, že jeho zranění již ho bolelo, protože jsem cítila

to, co cítil. Jsem jsme sdíleli svou radost a úžas. Mé dlaně

znovu zežehl bohynin dotek, a moje čtvrtý tetování se vrátilo.

Měla jsem vizuální představu o Stevie Rae jak mě její prvek naplňoval, jen pocit že je se mnou a vzdálená radost, jak jsme si nadosah.

Duch přes nás přelétl jako poslední, a najednou jsem prostě měla pocit jako bysme se se Starkem k sobě připojili. Ne tělem, ale duší.

A naše duše prorazily k záři, která byla jasnější než

jakákoli fyzická vášeň a to vrátilo moje poslední tetování.

Zalapala jsem po dechu, Stark se přitáhl rty k mé kuži a skryl svou tvář

na mém krku. Jeho tělo se chvělo, a jeho dech se rychle blížíl,

jako by právě dobělh maraton. Jeho jazyk se dotkl mého zranění, které si

udělal na krku, a já jsem věděla, že ho uzavřel a vyléčil ho. Zvedl ruku a pohladil mě po vlasech.Byl šokovaný z pocitu, že pot a

krev je z něj pryč.

 

Zvedl se a snažil se dostat dech pod kontrolu. Díval se na mě.

Bohyně, byl tak nádherný! Jen chvíli předtím byl

smrtelně zraněn, zbitý, krvavý, a tak rozbitý, že se jen stěží mohl

pohybovat. Teď z něj vyzařovala energie, zdraví a síla.

"To byla ta nejúžasnější věc, která mě kdy potkala," řekl. Pak se jeho oči se rozšířily. "Tvoje tetování!" Dotkl se mé tváře s

úctou. Otočila jsem hlavu tak, aby prsty mohly sledovat filigránové

označení, které opět slézalo na záda a ramena. Pak jsem

zvedla ruku, aby se přitiskl i na safírové symboly, které jsem tam měla.

"Všechny jsou zpátky," řekla jsem. "Přinesly je všechny živly."

Stark zavrtěl hlavou. "Cítil jsem to. Nevěděl jsem, co se se mnou děje, ale cítil jsem to, co se s tebou dělo. "Cítil jsem všechno má královno. "

Než jsem ho políbila, řekla jsem, "A teď jsem součástí tebe můj ochránče. "

Stark mě dlouze políbil a pak mě prostě držel co nejblíže u sebe, dotýkal se mě jemně, jako by se snažil přesvědčit sám sebe, že budeme vždy spolu v náručí.

Pořád mě držel, když jsem volala na Heath, a on mi vyprávěl jak se rozhodl jít dál, a jak je statečný, že to udělal pro ni.

Stark to opravdu musel říct ačkoli věděl jak

Heath byl opravdu odvážný, stejně jako jsem věděla já, že jeho statečnost byla součástí toho jak moc mě znal a miloval. Vždy ho budu milovat.

Když jsem přestala plakat a vzpomínat utřela

jsem si oči a nechala Starka aby mi pomohl na nohy.

"Jsi připraven jít domů?" Zeptala jsem se ho.

"Ach, jo. To zní dobře. Ale, uh, Z, jak ser tam dostaneme? "

Usmála jsem se na něj. "Tím, že mi věříš."

"Ach, dobře, bude to malý jednoduchý výlet nebo ne?"

"Kde jsi sakra vzal ten irský přízvuk?"

"Irský!?"zavrčel a ja se na něj zamračila. Pak Starkův smích naplnil háj. Objal

mě, a řekl: "Skotský, Z, ne irský. A za chvíli uvidíš kde jsme v reálném čase. "

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář